Sochu Věstonické venuše tvoří jeden kus hlíny. Zjistili to brněnští vědci z detailního skenu, jehož výsledky studují od minulého roku. Vyvrátili tedy myšlenku, že pravěký sochař vytvořil zvlášť tělo a zvlášť prsy. Ukázalo se také, že venuše pravděpodobně původně měla na hlavě čtyři ptačí pera. Výzkumníci doufají, že jim sken odhalí i další nové poznatky o nejstarší nalezené keramické soše světa, především chtějí podrobně zjistit, z čeho je složená.
Analýza dat zjištěných loni detailním skenem Věstonické venuše trvá déle, než vědci původně předpokládali. Po roce práce však už mohou představit některé výsledky. Zjistili například, že je celá soška vytvořena z jednoho kusu hlíny. To je ze skenu jasně patrné.
Složení materiálu, ze kterého je stvořena, je velmi různorodé. Je v něm hlína, popel, kousky kostí i uhlí z ohniště. „Je tam velké množství příměsí různých rozměrů. Jsou rozptýlené naprosto volně, není v tom žádný systém,“ uvedl kurátor paleolitických sbírek Moravského zemského muzea Petr Neruda. Sochař podle něj zkrátka nejspíše použil hlínu, kterou měl právě u sebe, když se chystal sošku vytvořit. Dodal, že vědci ještě budou jednotlivé části sošky a jejich složení analyzovat.
Detailní průzkum Věstonické venuše přinesl také zjištění, které nejspíše potvrdí dávnou hypotézu objevitele sošky Karla Absolona – totiž že byla venuše pravděpodobně původně ozdobena ptačími pery. Výzkumníci to vyvozují ze čtyř vpichů na temeni hlavy. „Ukázalo se, že všechny čtyři vpichy jsou stejné, zřejmě vytvořené jedním nástrojem. Tvar vpichů – takový zploštělý hrot – připomíná hrot brku ptačího pera,“ přiblížil Petr Neruda. Archeologové se nyní budou snažit vpichy srovnat s dostupnými pírky ptáků. Neruda však podotkl, že pera nemusela nutně být ozdobou, brk mohl naopak posloužit jako nástroj k vytvoření otvorů.
Nové metody podle archeologa vnášejí do jeho práce mnoho nového. „Otevírá nám to neuvěřitelné možnosti výzkumu. Nedestruktivní metodou vidíme dovnitř předmětu, řada badatelů o tom před námi snila a neměla tu možnost,“ uvedl Neruda, který dojíždí na analýzy do laboratoře FEI. Jedním z důvodů je rychlá zpětná vazba s místními odborníky a fakt, že musí analyzovat velké množství dat, kvůli kterým je často nutné restartovat i supermoderní počítač.
Věstonická venuše je patrně nejznámější český archeologický nález. Představuje jeden z prvních dokladů pravěké práce s pálenou hlínou. Je stará 25 až 29 tisíc let. Sošku ženy objevil tým vědců vedený Karlem Absolonem 13. července 1925 v pravěkém ohništi na sídlišti lovců mamutů. Sám Absolon u objevu nebyl a detaily publikoval až později. Soška ležela ve zbytcích velkého ohniště, rozlomená na dva kusy, které zpočátku ani nevypadaly, že patří k sobě. Teprve po očištění se ukázalo, že se celek podobá ženské postavě. Nyní zůstává venuše trvale uložená v etuji, muzejníci s ní nechtějí moc manipulovat, aby se nepoškodila.
