Na konci 40. let minulého století nastoupil Jaroslav Řihák na vysokou školu. Mohla jej čekat úspěšná kariéra. Místo toho zažil útlak a poznal, jaký je trest za to, že myslel jinak. Po únoru 48 byl ze školy vyloučen, na začátku 50. let skončil ve vězení a pracoval v dolech. Jeho jedinečnou výpověď zachytila pro ČT redaktorka Barbora Měchurová a přinesl jej pořad Týden v regionech v novém nepravidelném seriálu.
Příběh nadaného technika, plný překážek a trestů minulého režimu, začal po konci druhé světové války, kdy byl Jaroslav Řihák přijat ke studiu na Vysokou školu elektrotechnickou v Brně. „Četl jsem tehdy knihu vydanou v Jugoslávii - Zachvátí-li tě, zahyneš. Věděl jsem, že byla dopravena do země tajně, ale já jsem si ji přečetl a získal jsem informace o tom, co je to sovětský gulag. Jak se v něm žije, pracuje a umírá,“ začal vyprávět nyní 89letý Řihák.
Knížku na přečtení pak nabízel také svým spolužákům, jenže oni jí opovrhovali. „No a v březnu 48 jsem dostal dopis s razítkem akčního výboru Vysoké školy technické, že jsem vyloučen ze studia,“ pokračoval. Vyloučení nesl těžce. „Ve mně vzrostla obrovská nenávist a snaha nerespektovat jejich příkazy,“ popsal své tehdejší pocity Řihák.
Po nedobrovolném ukončení studia se snažil sehnat práci. Podnikatelé jej ale nechtěli zaměstnat. „Odmítli mě, že očekávají komisi, která jim znárodní podnik, a kdyby mě přijali, tak by se to urychlilo. Jeden mi nabídl pětistovku. Nepřijal jsem ji, přestože jsem měl hlad, tak jsem měl hrdost,“ dodal.
P. ThDr. Ferdinand Nesrovnal byl profesor teologie a uznávaný exercitátor. Byl velmi oblíben mezi mládeží, protože finančně podporoval sociálně slabší studenty, hlavně bohoslovce. Už za druhé světové války působil v protinacistické odbojové organizaci Obrana národa. Po únoru 1948 zprostředkoval několika mladým vysokoškolákům, vyloučeným ze studií, odchod za hranice a udržoval na jižní Moravě kontakty s kněžími aktivně projevujícími nesouhlas s komunistickým útlakem církve.
26. května 1952 byl P. Nesrovnal zatčen pro údajné kontakty s protikomunistickými odbojovými organizacemi. 30. května 1952 byl po výslechu nalezen na své cele údajně oběšen. Dle verze jeho vyšetřovatelů se oběsil vsedě na obinadle na kohoutku umyvadla. V pitevním protokolu se uvádí, že u mrtvého byly nalezeny zlomeniny dvou žeber, které je odůvodňováno zmítáním v křečích při oběšení a nárazy těla. Při revizi případu v roce 1968 se samozřejmě nepodařilo zjistit příslušné odpovědné vyšetřovatele a případ byl uzavřen jako sebevražda.
Zdroj: teologicketexty.cz
Týden před obhajobou byl zatčen
Na vysokou školu se nakonec po dlouhých měsících vrátil, díky svým schopnostem a přímluvě předsedy stranické organizace v podniku, kde jej nakonec zaměstnali. Ve svém volném čase se ale účastnil srazů katolické mládeže a také byl v kontaktu s několika kněžími. Mezi ně patřil například otec Ferdinand Nesrovnal.
Páter byl mezi mládeží oblíbený a po únoru 1948 pomohl několika vysokoškolákům vyloučeným ze studií, stejně jako Řihák, odejít za hranice. Kvůli svým aktivitám byl dlouhodobě sledován StB. Právě jemu Řihák předal plány tajného atomového krytu Z-10, který byl budován pod Špilberkem.
„Věděl jsem, že Nesrovnal je taky antikomunista. A za druhé, já jsem mu nediktoval, že to musí dát do zahraničí. Ale věděl jsem, že to udělá,“ okomentoval své rozhodnutí. Zda dokumenty skutečně doputovaly za hranice, se nikdy nedozvěděl.
Dne 19. května 1952, týden před obhajobou diplomové práce, byl Jaroslav Řihák zatčen. U výslechu skončil také páter Nesrovnal.
Sebevražda by byla lepší
Výslechy probíhaly ve vyšetřovacích celách na Příční, kde strávil Řihák asi čtyři měsíce. „Byl jsem nevyspalý a vyhladovělý. Sebevražda by byla lepší,“ popsal svůj stav v době výslechů. Přesto odmítal protokol o nich podepsat kvůli tomu, že si vyšetřovatel vymýšlel. „Za pět minut přišli dva chlapi. Domlouvali se, kdo mi dá první po tlamě. No a já jsem viděl, že by mě umordovali, tak jsem vyšetřovateli podepsal i ten nepravdivý protokol,“ dodal Řihák.
Život pátera Nesrovnala v jedné z cel na Příční skončil. Údajně se oběsil. Podle několika zdrojů ho ale příslušníci státní bezpečnosti zřejmě ubili k smrti a sebevraždu zinscenovali. Jaroslav Řihák dostal devět let vězení za vyzvědačství a velezradu.
Řihák byl odsouzen v rámci velkého procesu proti církvi, nazývaném Bárta a spol., při němž bylo odsouzeno celkem devět kněží a 22 laiků k úhrnnému trestu 330 let. Mezi nimi byl i římskokatolický kněz Josef Zvěřina.
Skončil v dole s radioaktivním uhlím
Ve věznici ve Vinařicích u Kladna strávil pár měsíců. „Přijel autobus, naložil plný autobus vězňů a odvezl nás do Rtyně v Podkrkonoší, kde se těžilo radioaktivní uhlí,“ okomentoval další dění. Podle jeho slov se to ale dalo vydržet. „Já byl u vrátku, tak jsem pouštěl a vytahoval vozíky. Nejhůř na tom byli ti, co uhlí kopali,“ vysvětlil Řihák.
Totalitě je možné se bránit
Byl propuštěn na jaře 1956. Pouze ve vězeňském munduru, o oblek přišel. Po opuštění cely už nikdy nedostal práci, která by odpovídala jeho znalostem a dovednostem. V propouštěcím listu měl uvedeno, že může pracovat pouze v zemědělství, ostatní práce pouze s povolením veřejné bezpečnosti. Museli jej chvíli i živit rodiče, pak si vydělával třeba jako elektrikář v cukrovaru.
V roce 1990 byl Jaroslav Řihák rehabilitován a ve stejný rok mu, po složení státní zkoušky, byl udělen titul inženýr.
Těžké podmínky ale Řiháka nezlomily. „Zažil jsem konec druhé světové války, byl jsem u partyzánů a věděl jsem, že je možné bránit se totalitě,“ vysvětlil.
