Ústí nad Labem se před 70 lety ocitlo v zaměřovačích bombardérů

• ČT24

17. 4. 201517. 4. 2015|Zdroj: ČT24

Centrum Ústí nad Labem po náletu

Zdroj: ČT24

Ústí nad Labem si dnes připomíná přesně 70 let od ničivého bombardování. Spojenecké letectvo se snažilo zničit hlavně nádraží. Bomby zasáhly ale i celou okolní čtvrť. Zemřely stovky lidí. Kryt, který tehdy zachránil zaměstnance místních továren, slouží jako muzeum a dnes na něm odhalili pamětní desku se jmény obětí, které se podařilo identifikovat.

Kryt je vytesán v 50 metrů vysoké skále. Karel Frank, který se tam schovával, vzpomíná, že uvnitř byly lavice a schovaných tam bylo asi 300 až 400 lidí. Někdo tedy musel i stát. „To víte, že se báli, já byl tenkrát mladý kluk, 24 roků, a taky jsem měl nahnáno,“ uvedl dnes Karel Frank. Tehdy pracoval jako účetní v nedaleké továrně Dürschmidt, kde bylo dalších asi 20 Čechů. Hned naproti byl prý lágr, kde byli zajatci - Kypřané, Turci, Řekové a pár Angličanů.

Karl Frank v krytu slyšel,  jak bomby dopadají do lesa nad nimi. Tam lidé umírali po desítkách. Do krytu se z továrny sice dostali skoro všichni, někteří kolegové ale prý raději než tam zamířili na kopec - a tam padli. Historik Václav Houfek, ředitel Muzea města Ústí nad Labem, dodává, že tito lidé měli bohužel smůlu, protože první vlnu bomb, která se snesla na město, vítr zanesl stranou, právě na les na kopci. 

Podle vzpomínek Karla Franka byl kryt teprve ve výstavbě. Nebyl ještě zděný, byl to jen hrubý kryt se dřevěným šalováním. „Když byl zásah, drolilo se to na to šalování,“ popsal Karel Frank.

Spolumajitel Muzea civilní obrany René Růžička dodává, že tehdy byl kryt vlastně jen výrub ve skále, nebyl tam železobeton. Lidi v krytu měli na hlavách helmy. Kryt byl ale podle něj na svou dobu velmi bezpečný. Kryty se totiž obvykle dělaly v domech, tady ho ale vybudovali ve skále.

Kryt stavěli od roku 1942 dobrovolníci, jak válka postupovala, vystřídali se na něm později i zajatci a  trestanci.

Bombardování trvalo 17. dubna 1945 půl hodiny. Karel Frank vzpomíná, že po tomto prvním náletu šli z krytu do továrny všichni hasit, protože dostala zásah.

• 17. dubna 1945 okolo druhé hodiny odpoledne od jihu přilétly bombardovací svazy 15. americké letecké armády, aby provedly nálet. Den poté v 10 hodin dopoledne kroužila nad Ústím hloubková letadla. Fotografovala účinky prvního náletu.
• Další nálet, ve čtvrtek 19. dubna, byl ještě ničivější. Po desáté hodině dopoledne, během 25 minut, zaútočilo na město v osmi vlnách 54 letadel. Během akce přišla 490. bombardovací skupina o čtyři stroje, jejichž posádky byly většinou zavražděny.
• Ačkoli železniční křižovatka i s okolními železničními budovami - hlavní cíle opakovaného náletu - byly těžce poškozeny, nacistům se už za několik hodin po bombardování podařilo na nich obnovit plný železniční provoz.

Sudety byly součástí Říše, mezi mrtvými byli tedy i totálně nasazení nebo vězni z celé Evropy. Jejich jména nově připomíná pamětní deska, která je umístěna u vchodu do krytu. Podle Reného Růžičky bylo tehdy přes 500 mrtvých. U 409 obětí se podařilo dohledat jejich totožnost z matrik a prostřednictvím Archivu města Ústí nad Labem. U dalších se identifikace nezdařila. Výbuchy je buď úplně roztrhaly, nebo byli bez průkazů. U některých zajatců byl prý problém s jejich doklady - René Růžička totiž vysvětlil, že s postupem fronty a války Němci v táborech, kde třeba byli původně internováni, ničili jejich dokumenty. Když pak tito zajatci v Ústí nad Labem na konci války zahynuli, nedala se už jejich identita dohledat. 

Po náletu zůstalo v centru Ústí nad Labem stát jen pár domů. A i ty pak byly strženy. Původní čtvrť prakticky zmizela. Symbolem bombardování se stal kostel, který jako jeden z mála zůstal stát. Od té doby má ale nejšikmější věž na sever od Alp. Je nahnutá o dva metry.

70 let od náletu na Ústí nad Labem (zdroj: ČT24)