Dolní Dvořiště – Rakušané a Češi si připomněli dobu, kdy se sloupy a dráty smrti, které tvořily železnou oponu, začaly reálně hroutit k zemi. Právě 11. prosince 1989 politici a pohraničníci přestřihli u Dolního Dvořiště ostnatý drát a odstartovali rozebírání zátarasů. Šlo o jedno z prvních míst tehdejšího Československa, kde se izolační hranice otevřela.
„Otevřeli jsme tehdy zátarasy rychle. U opony pro nás končil svět, nedokázali jsme si představit, že za ní žijí lidé,“ popsal pro ČT své vzpomínky bývalý hornorakouský hejtman Josef Ratzenböck. Pohraničníci potřebovali k rozebrání zátarasu šest měsíců, s demoličními pracemi jim pomáhali lesníci a zemědělci.
„Když jsem likvidaci viděl, byl to krásný a nezapomenutelný pohled. Určitě to považuji za největší událost v životě.“
„Ten systém byl dokonalý, vždyť se také v průběhu let vyvíjel,“ charakterizoval stručně drátěnou linii historik Jihočeského muzea Jiří Petráš. Hraniční zátaras sestával z hlavního dvoumetrového plotu s mechanickou a elektrickou signalizací. Před ním byl pět metrů široký pás zorané země k odkrytí stop běženců a další plot. Vedle stály ocelové hlídkové věže. Železnou oponu historici pojmenovali jako stěnu smrti. Za 40 let její existence u ní bylo zastřeleno nebo jinak přišlo o život na 500 lidí.
