Brněnští vědci mají první výsledky zkoumání Věstonické venuše. Podle zjištění expertů byla na hlavě ozdobena pírky ptáka. A její pravěký tvůrce si dal víc záležet na tvarování těla, než na hmotě, ze které je soška vymodelovaná.
Právě kvůli složité struktuře hlíny trvá zkoumání Věstonické venuše, kterou nalezl v roce 1925 tým Karla Absolona, déle než vědci čekali.
Velkou pozornost budila 11 a půl centimetru vysoká soška už loni, když na 15 hodin opustila muzeum. Za rok prošla skenem, který by lidské tělo nevydrželo. Vědci pořídili 80 gigabitů dat. Skenovali zvlášť horní a zvlášť spodní část sošky.
Výzkum trvá déle, než experti čekali
Její 3D model nyní střeží místo ozbrojenců počítač. Pozornost sošce věnuje kurátor paleolitických sbírek Moravského zemského muzea Petr Neruda. Zná každý záhyb Věstonické venuše i každou puklinu. A právě těch je víc, než čekal.
„Keramické těsto nebylo připravováno nějakým speciálním způsobem. Ten tvůrce vyloženě sáhl pod sebe v místě, kde seděl, kde tu sošku tvořil,“ říká Neruda. Dokazuje to pohled z nového úhlu pohledu, a to zevnitř. Je tam množství hrudek, úlomků kostí a mamutoviny.
I to zkoumání venuše prodlužuje. Pro badatele je to složitější práce, než čekali. Jedno zásadní zjištění ale mohou potvrdit už teď. Věstonická venuše byla vytvořena z jednoho kusu hmoty.
Moderní technologie také třeba objasnily čtyři vpichy na hlavě. „Můžeme přinejmenším říct, že byly vytvořeny stejným předmětem a velmi mi to připomíná hrot ptačího brka. To oživuje Absolonovu teorii, že Venuše byla na hlavičce zdobena ptačími pery,“ říká Neruda.
Tajemství kolem Věstonické venuše ale zůstávají i nadále. Třeba to, koho měl tvůrce před 25 až 29 tisíci lety jako předlohu.
Nejznámější archeologický nález
Věstonická venuše je patrně nejznámější český archeologický nález. Představuje jeden z prvních dokladů pravěké práce s pálenou hlínou. Je stará 25 000 až 29 000 let. Sošku ženy objevil tým vědců vedený Karlem Absolonem 13. července 1925 v pravěkém ohništi na sídlišti lovců mamutů.
Sám Absolon u objevu nebyl a detaily publikoval až později. Soška ve zbytcích velkého ohniště ležela rozlomená na dva kusy, které zpočátku ani nevypadaly, že patří k sobě. Teprve po očištění se ukázalo, že se celek podobá ženské postavě. Nyní zůstává venuše trvale uložená v etuji, muzejníci s ní nechtějí moc manipulovat, aby se nepoškodila.
