Pardubický soud uložil podmíněné tresty lékařce a sestře v případu chlapce, který kvůli komplikacím po operaci mandlí zůstal v bdělém kómatu. Další sestru a také Nemocnici Pardubického kraje jako právnickou osobu zprostil obžaloby.
Soud uložil podmíněné tresty lékařce a sestře v kauze pardubické nemocnice
UDÁLOSTI: V případu chlapce po operaci mandlí rozdal soud podmínky (zdroj: ČT24)
Lékařce Martině Šípkové soud uložil za těžké ublížení na zdraví z nedbalosti roční trest s podmínečným odkladem na dva roky. Zároveň nesmí dva roky pracovat jako lékařka v pediatrii. Sestra Barbora Špásová za stejné provinění dostala šestiměsíční trest s ročním podmíněným odkladem. Třetí sestru Alenu Chovancovou soud zprostit obžaloby, protože jí nebylo možné prokázat trestní jednání.
V květnu 2017 tehdy osmiletý chlapec podstoupil operaci mandlí. Čtyři dny poté začal na lůžkové části dětského oddělení masivně krvácet z operační rány. Sestry a lékařka jej nechaly s matkou odejít na ORL ambulanci a snažily se přivolat odbornou pomoc, což trvalo dlouhé minuty. Kvůli krvácení do úst dítě zřejmě vdechlo krev a dusilo se, což způsobilo těžké poškození mozku. Od té doby je v takzvaném bdělém kómatu.
Podle předsedy senátu Karla Gobernace nesla hlavní zavinění na události lékařka Šípková. Podle soudu měla postupovat podle interních předpisů, neprodleně volat sloužícího primáře dětského oddělení a specialistu ORL. Nezachovala se dost racionálně, když nezajistila správnou polohu pacienta, nesnažila se zabránit transportu z dětského oddělení jinam a neověřila funkčnost ORL ambulance, která byla v nočních hodinách zavřená.
Před ambulancí odešla shánět pomoc a nevěnovala se dítěti, které bylo na hranici stavu ohrožujícího život. To soud považoval za nedbalostní jednání. Podle něj měla lékařka také předpokládat, že masivní krvácení bude ohrožovat život, a co nejdříve přivolat ARO tým.
„Podařilo se prokázat, že lékařka a zdravotní sestra Špásová tu situaci opravdu nezvládly,“ podotkl státní zástupce Lukáš Hrubý.
Neměla to být ani vteřina
Sestra Špásová podle konstatování soudu opustila prostor před ambulancí a ponechala matku s krvácejícím dítětem zcela bez pomoci po dobu asi 40 vteřin. „Je to dost, neměla to být ani vteřina,“ řekl Gobernac. Chlapec se podle něj také pohyboval po chodbě, což zhoršilo jeho zdravotní stav.
U druhé zdravotní sestry Aleny Chovancové soud neshledal jednání, které by bylo v rozporu se zákonem. Podle něj dodržovala předepsané postupy a po příchodu lékařky se držela jejích pokynů.
Obhájci se snažili přesvědčit soud, že se nepodařilo jednoznačně prokázat příčinnou souvislost mezi jednáním zdravotníků a způsobenými následky na poškození zdraví dítěte. Zpochybňovali, že zástava srdce byla způsobena vdechnutím krve, a poukazovali na možnost, že vznikla podrážděním bloudivého nervu, což mohlo nastat i při resuscitaci.
Uváděli, že k zástavě došlo až na ORL ambulanci, kde byl přítomen specializovaný lékař, takže obžalované již situaci nemohly ovlivnit. Advokáti je proto navrhovali zprostit obžaloby nebo v případě lékařky věc postoupit k posouzení České lékařské komoře.
Obhájce nemocnice uvedl, že se nepodařilo zcela vysvětlit, co se dělo na dětském oddělení, výpovědi se vzájemně rozcházejí a někdy stojí tvrzení proti tvrzení. Řekl také, že tyto následky by mohly nastat v některých případech i při zachování správného postupu. Navíc za jednání fyzických osob nelze přičítat odpovědnost právnické osobě, což je podle něj učebnicový příklad excesu jednotlivce, z nějž není možné nemocnici vinit.
Události, komentáře: Rozhovor se Šárkou Maixnerovou, režisérkou a spolutvůrkyní cyklu Infiltrace, který případ ublížení na zdraví z nedbalosti zdokumentoval (zdroj: ČT24)
Nemocnici soud obžaloby zprostil
Podle žalobce se těžkého ublížení na zdraví dopustila i společnost Nemocnice Pardubického kraje tím, že neměla jednoznačně definované postupy pro zdravotnický personál pro případ podobných pooperačních komplikací. Nejasný byl také interní předpis o konziliární službě, historicky byl chybně zažitý postup při přesunu pacienta na jiné oddělení.
V budově byl také nedostatečný počet lékařů a sestry na dětském lůžkovém oddělení byly přetěžované velkou řadou přesčasů, což se mohlo projevit v jejich práci. Soud ale společnost zprostil obžaloby. Nemocnice Pardubického kraje podle rozsudku neporušila žádný ze zákonných předpisů. Také její interní dokumenty, jak postupovat v podobných situacích, byly dostatečné.
„Nemocnice neměla zajištěné standardy, jak se má zachovat v případě krvácejícího dítěte a nebylo včas zaurgované ARO. Kdyby to tak bylo, tak Adámek takhle nedopadne,“ prohlásila chlapcova matka Ilona Vyčítalová. „Záchrana mého syna probíhala tak, že ORL specialista se tam dostavil za 13 minut, ARO za 19 a primář za 22 minut. Všichni byli v nemocnici. Takhle byl nastavený systém. Takhle to v nemocnici fungovalo,“ dodal otec.
Soud nemocnici osvobodil. „V ústním odůvodnění konstatoval, že interní dokumentace byla jasná, přehledná, stručná,“ sdělila mluvčí pardubického špitálu Kateřina Semrádová. Žalobce na potrestání nemocnice trvá a na místě se odvolal.
Rodina musela po nemocnici soudně vymoci vydání zdravotnické dokumentace a kamerových záznamů z chodby před ORL ambulancí. Od nemocnice žádá odškodnění, jeho výši řeší soud v samostatném řízení. Nemocnice zatím rodině zaplatila šest milionů korun, rodiče požadují dvaadvacet.
Život vzhůru nohama, prodaná střecha nad hlavou
Otec chlapce v úterý v emotivním vyjádření popsal, jak se událost promítla do chodu rodiny. O postižené dítě se musejí trvale starat. „Od toho okamžiku se nám obrátil život vzhůru nohama, už normálně nežijeme, není den ani hodina, která by byla normální,“ zdůraznil v závěrečné řeči.
Matka Ilona Cigáňová uvádí, že její život se točí jen kolem chlapce, se kterým musí nepřetržitě být. „Ve dne v noci má vedle něho lůžko, aby kdykoliv mohla odsávat, když se začne dusit. Stav se zhoršuje. Poškození mozku je tak fatální, že vlastně neumožňuje zlepšení,“ sdělil otec.
„V případě, kdy dostane epileptický záchvat, tak přestává dýchat. Nemůžete od Ádi odejít,“ dodává matka. „Pohybuju se jenom doma, Adámek má lůžko v obýváku. Pátým rokem jedu sama na doraz a je to fakt náročné. Nevíme, jak dalece vidí, jak dalece slyší, jak tomu dalece rozumí, protože se pořád nachází v apatickém stavu.“
Náročná péče stojí sedmdesát tisíc měsíčně. Vyčítalovi proto prodali i vlastní byt. Pomáhá jim veřejná sbírka.