Unikátní prapor tělovýchovné jednoty Sokol Brno I získal zpět svou původní podobu. Obnova památkově chráněného kousku sokolské historie zabrala restaurátorce Lence Dolanské tři sta hodin. Prapor má pro jednotu vysokou symbolickou hodnotu. Vznikl na konci třicátých let a za druhé světové války a socialismu jej museli členové tajně uchovávat u sebe doma.
„Je významný z uměleckého hlediska a zároveň představuje vazbu mezi generacemi a tradici Sokola, která je stará bezmála 150 let,“ popsal význam ceněného praporu místostarosta Sokola Brno I Michal Doležel. S ním prožila brněnská tělovýchovná jednota i válku nebo socialismus. „Osudy praporu jsou složitější. Zrcadlí v sobě známé události 20. století i tragické momenty,“ pokračoval.
Brněnskému Sokolu oficiálně sloužil jen deset let. Při příležitosti otevření nové sokolovny na Kounicovně ulici v roce 1929 byl členům představen i nový prapor. Navrhl jej architekt Bohumil Balbánek a zaplatila mecenáška Luisa Šílená.
Vyrobili jej z hedvábí a na lícové straně ho zdobí sokol vyšívaný ze stříbrných nití. Na rubové straně je pak vyobrazený lev se zlatou korunou jako znak mladého Československa a připomínka sokolského vlastenectví.
„V roce 1939 po likvidaci Sokola nacisty musel být jako atribut sokolství schován,“ vysvětlil místostarosta. Členové jednoty jej proto za protektorátu schovávali u sebe doma. „Po válce se navrátil zpět na scénu. Ovšem pak po událostech v roce 1948 musel být opět schován a objevil se až v roce 1990,“ doplnil.
Prapor jako jediná kulturní památka
Nejen kvůli jeho strastiplné cestě historií jej v roce 2012 ministerstvo kultury prohlásilo kulturní památkou. Stal se tak jediným praporem svého druhu, který je za tuto památku považován. Díky tomu se také dočkal restaurování, které vyšlo na tři sta tisíc korun. „Celá postupná oprava trvala tři roky. Nejdříve se doplnila spodní žerď, pak hlavice praporu a slavnostní stuha. A až letos se restauroval samotný prapor,“ popsal postup Doležel.
Unikátních praporů má první sokolská jednota v Brně více, ale tento je jediný, který podléhá památkové ochraně. Na stadionu v Kounicově ulici jsou totiž za skly pečlivě vystaveny ještě další dvě sokolské vlajky. Jsou z let 1869 a 1895, ale navzdory svému stáří se kulturní památkou nestaly.
