Za pětileté fungování projektu Symbios našlo v brněnské Křenové ulici zázemí osmnáct mladých lidí pocházejících z dětských domovů. Ve sdíleném bydlení jim tam se začleněním do běžného života pomáhají studenti vysokých škol, dosud jich tam žilo dvacet. Osm bytů je stále plných, o projekt je zájem.
První nájemníci se do činžovního domu, který téměř za padesát milionů korun opravila městská část Brno-střed, nastěhovali v roce 2019. Průměrná doba bydlení mladého dospělého je tři roky, maximální pět let.
„Jsou domovy, které mají kurzy, které připravují teoreticky mladé dospělé, mají startovací byty,“ řekla vedoucí projektu Symbios Zuzana Kruťová. Ale ne všechny, nic z toho neměl ani domov, ze kterého v osmnácti letech odešla Kateřina Hanáková. „V mém případě mě na to nikdo nepřipravil, vůbec. Všechno jsem se musela naučit sama, všechno obstarat sama," poznamenala.
Přihlásila se do projektu Symbios a díky nízkému nájmu mohla udělat střední školu. Nyní dokončuje vysokou a chystá se na studijní pobyt do zahraničí. Kateřině v červnu vyprší maximální doba pobytu a bude volné místo pro někoho dalšího. „Máme navázanou komunikaci s městskými částmi a jejich sociálními odbory, s kurátory, zároveň i s dětskými domovy, když se uvolní místo, tak obepisuju všechny tyto orgány a instituce,“ popsala Kruťová.
Finanční rezerva, první práce, samostatnost
„Projekt ukázal, že první podporované bydlení umožní mladým po odchodu z dětského domova vytvořit si finanční rezervu, dá jim prostor pro hledání první práce i samostatnost,“ řekl zakladatel a garant projektu Bohuslav Binka.
V Česku podle Binky ročně opustí dětské domovy osmdesát až sto mladých lidí, kteří sami musí začít vést dospělý život. Bez podpory je to pro ně velmi náročné. „Snahou je jim přechod usnadnit a zároveň je připravit na reálný život. Nájem se pohybuje kolem pěti tisíc korun na osobu. Je nižší, aby umožnil spořit, ale ne tak nízký, aby byl úplně odtržený od reality. Je velmi důležité, aby si mladí lidé osvojili, že jako první musí uhradit nájem, a pokud s tím mají problém, spolu s vedoucí projektu hledají řešení,“ vysvětlil.
Dalšími pravidly společného soužití je zákaz tvrdých drog nebo měsíční schůzka s mentorkou, která pomáhá třeba s žádostmi o příspěvky, přihláškami na školu nebo i při řešení konfliktů. Mentorství Binka považuje za zásadní součást projektu, stejně jako konflikty, které jsou nedílnou součásti reálného života. V bytě, kde vždy žije jeden vysokoškolák a jeden člověk přicházející z dětského domova, vznikají spory související třeba s úklidem.
Zájem a vzájemný respekt
„Mému spolubydlícímu vadí špinavý talířek na lince. Mně, když přijdu po dvanácti hodinách z práce, to nepřijde jako takový problém. Ale učíme se vzájemnému respektu. Daří se to i díky mentorkám,“ řekl Jakub Novák. Symbios mu podle jeho slov zachránil život. „Od čtrnácti let jsem se musel živit sám, později jsem se psychicky zhroutil a pokusil se i o sebevraždu,“ řekl.
Dnes Jakub studuje vysokou školu a má stabilní práci. „Symbios mi do života přinesl vnitřní klid,“ dodal. I vysokoškoláci podle Kateřiny Hanákové ze společného života čerpají. Všímá si třeba toho, že si více váží vlastní rodiny a že se o ně někdo zajímá.
„Projekt ročně vyjde na víc než milion korun až dva, podle míry podpory,“ řekl Binka. Na fungování přispěla Evropská unie a podílí se na něm i univerzita, město, městská část nebo Jihomoravský kraj.
