Jeseník – Nebyl to lékař, přesto obohatil medicínu o metodu využívající léčebné účinky vody. Někteří ho považovali za šarlatána spolčeného s ďáblem, ostatní mu byli naopak vděční za uzdravení. Přezdívalo se mu „vodní doktor“ a i když neměl lékařské vzdělání, stal se jedním ze zakladatelů hydroterapie. Řeč je o Vincenzu Priessnitzovi, který ze své rodné osady udělal světoznámé lázně, podle jejichž vzoru vyrostly desítky vodoléčebných ústavů po celé Evropě.
Priessnitzův obklad vymyslel nelékař
„Kdybych neměl vodu, léčil bych vzduchem,“ říkal s oblibou Priessnitz, jehož medikamenty byly voda, pobyt na čistém vzduchu, jídlo či spánek. Jeho vodoléčebné lázeňské kúry zahrnovaly potní zábaly, studené koupele, lázně, sprchování a mokré zapařovací obklady. Nezbytnou součástí léčby byl pobyt a pohyb na zdravém vzduchu, pravidelná životospráva s dostatečným spánkem a odpoutání se od všedních starostí.
Priessnitz strávil 4 dny ve vězení, nakonec si ale svoji činnost vybojoval
Mnoho lidí si jeho jméno spojí především s priessnitzovými obklady, které pomáhají k léčbě lokálním prokrvením. Na povrch těla se přikládá látka namočená ve studené vodě, ta se obalí igelitem a poté suchou látkou. Používají se třeba při angíně, laryngitidě, vysoké horečce, suchém dráždivém kašli, revmatických obtížích či k relaxaci kosterního svalstva. Mnoho lidí mu jeho vynálezy závidělo. Podle zákona z roku 1803 bylo totiž laikům vykonávání medicíny zakázáno a trestalo se žalářem po dobu až šesti měsíců. Proto strávil Priessnitz pro nedovolené léčení čtyři dny ve vězení. Stejně trpělivě jako přikládal své obklady, vybojoval Priessnitz nakonec i povolení k činnosti.
Pomohla mu k tomu württemberská vláda, která chtěla zřídit ve své zemi léčebný ústav podle Priessnitzova vzoru a požádala panovnický dvůr ve Vídni o dobrozdání. Na jeho základě pak v roce 1838 dostal povolení k definitivnímu provozu lázní i Priessnitz. Pod vedením psychiatra Josefa Reinholda se pak z Lázní Jeseník stalo světoznámé neurologické středisko, kde se začaly léčit neurózy všeho druhu. Po druhé světové válce byla léčba zaměřena též na neuropsychiatrická onemocnění, ale i na nemoci cest dýchacích či odstraňování následků otrav těžkými kovy. Po roce 1989 byly lázně zprivatizovány v Priessnitzovy léčebné lázně a. s. , které dnes nabízejí procedury zaměřené mj. na nemoci oběhového či dýchacího ústrojí, nemoci kožní a ženské či poruchy duševní.
Vincenz Priessnitz se narodil 4. října 1799 v Gräfenbergu (Lázně Jeseník). Léčivé účinky pramenité vody na zdraví objevil už jako mladý hoch a vyzkoušel je i na sobě, když mu v šestnácti letech koňský povoz těžce poranil hrudník. Priessnitz se vyléčil přikládáním studených obkladů, inspirován srnou, jež si chodila namáčet zraněnou nohu do lesní studánky. Již jako třiadvacetiletý si založil ve svém rodném domě v Gräfenbergu jakousi ordinaci s neckami, která se stala prvním vodoléčebným „ústavem“ na světě. Zemřel ve svém rodišti v pouhých dvaapadesáti letech.