Desetiletý experiment má ukázat, jak bezpečně skladovat vyhořelé radioaktivní palivo. Jako těsnící materiál slouží vědcům bentonit. Je to tatáž látka, která se pod názvem kočkolit používá jako stelivo pro tato zvířata. Její vlastnosti a odolnost výzkumníci studují nedaleko slapské přehrady.
Při skladování vyhořelého jaderného paliva by mohla posloužit látka známá jako kočkolit. Vědci to testují
3 minuty
Události: Testování ukládání vyhořelého radioaktivního paliva
Štola Josef vznikla v osmdesátých letech jako průzkumné dílo na ložiska zlata. Skýtá osm kilometrů chodeb desítky metrů pod povrchem.
Podle odborníků jde o ideální místo, kde se dají testovat technologie pro ukládání silně radioaktivního odpadu. Velkou část štoly totiž tvoří velmi tvrdé a odolné žulové horniny takzvaného krystalinika. „Krystalinikum je jednou z potenciálních geologických formací pro budoucí hlubinné úložiště,“ uvedl vedoucí Centra experimentální geotechniky Českého vysokého učení technického v Praze Jiří Šťástka.
Chránit okolí před únikem radioaktivity bude nejen hornina a samotný kontejner, ale i vrstva bentonitu okolo něj. „Bentonit je přírodní materiál, jedná se o jíl. Když se k bentonitu dostane vlhkost, tak začne bobtnat a utěsní všechny pracovní spáry a vytvoří takovou nepropustnou obálku,“ vysvětlila mineraoložka a geochemička ze Správy úložišť radioaktivních odpadů Irena Hanusová.
Místo vyhořelého paliva vědci v experimentu využili topidlo. Simulovalo vysokou teplotu, kterou bude palivo i po uložení stále mít. Topidlo obklopují bentonitové bloky. V kontaktu s nimi bylo celých deset let devadesát stupňů Celsia. To je maximální teplota, která by měla nastat i v budoucím hlubinném úložišti – až bude v kontejneru vyhořelé jaderné palivo.
Odborníci nyní budou zjišťovat, jak moc se změnily vlastnosti obalu po letech testování. Zajímá je také to, jaké mikroorganismy v bentonitu žijí. „Jestli dokáží svůj potenciál proměnit v riziko a tím urychlit biokorozi, anebo naopak ji třeba i trochu utlumit,“ přiblížil Martin Pusztai z katedry chemie Technické univerzity v Liberci.
Výsledné úložiště bude nejméně pět set metrů pod povrchem. Zatím jsou vytipované čtyři oblasti. O finálním místě by se mělo rozhodnout do deseti let.
