Muzeum romské kultury si připomnělo 75 let od prvního hromadného transportu více než tisícovky Romů z Brna do koncentračního tábora v Osvětimi. Většina z nich už se nikdy nevrátila. Piety se zúčastnili i premiér a ministr spravedlnosti v demisi Andrej Babiš a Robert Pelikán (oba ANO).
První romský transport vyjel z Brna do Osvětimi 7. března 1943. „Do transportu bylo zařazeno tisíc romských mužů, žen a dětí z Moravy, kteří byli odvezeni nákladními vagony,“ řekl historik muzea Dušan Slačka. Spolu s ředitelkou Muzea romské kultury Janou Horváthovou na pietním aktu četl listinné výpovědi těch, kterých se transport týkal.
„Scházíme se tu proto, abychom si stále připomínali, že nenávist mezi lidmi vede k utrpení a smrti,“ řekl premiér v demisi Andrej Babiš. Vzpomínková událost v Muzeu romské kultury by měla podle něj být mementem toho, že vyčleňování jakýchkoliv skupin kvůli jejich rase, náboženství nebo přesvědčení je nepřijatelné. „ A ten, kdo takové myšlenky zastává, nemůže být z principu demokrat,“ dodal.
Pelikán: Společnost se musí vypořádat s protiromskou náladou
Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán (ANO) doplnil, že se společnost umí snadno vypořádat se vzpomínkou na židovský holocaust. Proč má tak velký problém se stejnou mírou důstojnosti uznat romský holocaust, je podle něj dáno tím, že v naší společnosti je velmi mnoho protiromské nálady. „Já věřím, že se to změní. My jako vláda máme povinnost o to usilovat,“ řekl Pelikán.
Janu Hauerovi zemřeli členové rodiny v koncentračních táborech. Přivítal, že v Letech zmizí vepřín, který byl v těsném sousedství areálu bývalého koncentračního tábora pro Romy postaven po druhé světové válce.
Předseda Židovské obce Brno Pavel Fried se ohradil proti spekulacím ohledně toho, jestli byl tábor v Letech koncentrační nebo pracovní. Nepřímo tak mířil na vyjádření předsedy SPD Tomia Okamury, který v lednu řekl, že tábor v Letech nebyl oplocený a byl v něm volný pohyb. Později se omluvil za vyjádření, že tábor nebyl oplocený, řekl ale, že ho většinou nikdo nehlídal a lidé v něm se mohli volně pohybovat.
Prvním transportem jeli Romové žijící na svobodě
Transporty protektorátních Romů lze rozdělit na dvě části. První tvořili Romové žijící až dosud na svobodě, druhá část měla být sestavena z vězňů protektorátních cikánských táborů. Původním záměrem zřejmě bylo nejprve odvézt vězně z „cikánských táborů“. Jeden byl v Hodoníně u Kunštátu, druhý v Letech.
Epidemie tyfu, která vypukla v obou táborech, měla však za následek přehodnocení tohoto plánu, a jako první tak odjížděli Romové dosud žijící na svobodě.
K prvnímu transportu nacisté Romy násilně shromažďovali u bývalých stájí jízdního oddílu protektorátní policie v Brně v Masné ulici. Celkem odvezli ve 23 pevně uzamykatelných nákladních vagonech 492 mužů a chlapců, 546 žen a dívek; z toho 211 dívek a 220 chlapců ve věku do 14 let.
V březnu 1943 Němci odvezli Romy ještě v dalších dvou transportech. Celkem od března 1943 do ledna 1944 bylo do Osvětimi z protektorátu deportováno 4870 Romů, po válce se jich do vlasti vrátilo 583.
V Osvětimi zahynulo dvacet tisíc Romů
Vůbec první Romové odjeli do Osvětimi už v roce 1941. Koncem roku 1943 pak v nedaleké Březince vznikl takzvaný rodinný tábor pro Romy, kam nacisté sváželi Romy ze čtrnácti zemí. Lidé tam umírali na nemoci a hladem a v táboře rovněž provozoval své pseudovědecké pokusy Josef Mengele, který vykonával funkci lékaře. Za průzkum rasové příslušnosti Romů obdržel válečný kříž.
Nacisté tábor zlikvidovali v noci z 2. na 3. srpna 1944. V plynové komoře tehdy povraždili 2897 zejména dětí a žen. Celkem v Osvětimi v letech 1941 až 1944 zahynulo na 20 tisíc Romů.
