Pražská zdravotnická záchranná služba převzala deset nových sanitek a také jeden velitelský vůz. Ve městě bude díky nim jezdit 65 záchranářských vozidel, ta nová s vybavením, na jehož výběru se podíleli sami záchranáři. Nové stroje postavené na podvozku Mercedes-Benz navazují na tradici, která v Praze začala s prvním motorovým sanitním vozem v roce 1906.
Zdravotnická záchranná služba hl. m. Prahy má nově ve stavu 65 vozidel včetně dvanácti osobních aut či zásahového kamionu Golem a také deseti nových sanitek. Ty vycházejí podobně jako většina sanitek, které dnes pražští záchranáři používají, z vozu Mercedes-Benz Sprinter. Na výběru jejich vnitřního vybavení se podle ředitele záchranky Petra Koloucha podíleli sami záchranáři.
Čerstvě převzatou desetikusovou sérií obměny vozového parku pražské záchranné služby zdaleka nekončí. V dalších letech by měla pokračovat obdobným tempem. „Tím by se už v příštím roce podařilo snížit počet najetých kilometrů našich vozů do 300 tisíc. Máme ještě vozy starší šesti let, rádi bychom tak snížili jejich věk pod šest let,“ popsal Petr Kolouch plány na příští rok.
Záchranáři také chystají generální opravu Golemu a nákup druhého velkokapacitního vozidla pro náhlé závažné události. Jde o auto, které je schopné vjet do terénu a najednou se do něj vejde až dvacítka pacientů. „Chceme reagovat na vývoj bezpečnostní situace v Evropě,“ uvedl ředitel.
Koňské síly nahradily koně před 106 lety
Historie motorových sanitek v Praze sahá do roku 1910, kdy Pražská městská pojišťovna předala tehdejšímu Pražskému dobrovolnému sboru ochrannému vůz Laurin & Klement. Záchranka pochopitelně vozila lidi po úrazech či nehodách i dříve, do té doby však využívala koňské povozy.
U vozů z Mladé Boleslavi sbor zůstal i poté, co automobilku koupily plzeňské Škodovy závody a začaly vyrábět auta pod značkou Škoda. Před válkou jezdily v sanitní úpravě Škody Popular či Superb, po válce dostali záchranáři nové vozy Škoda Tudor. V 50. letech sloužily jako sanitky Škody 1201 a v 60. letech Škody 1202. V obou případech šlo o vozy vycházející z osobního automobilu s nízkou karosérií, ačkoli doznala mírných úprav. Současně s nimi proto provozovala pražská záchranka od roku 1964 ještě jugoslávská vozidla IMV 1000 s trambusovou karosérií.
Až v roce 1968 začaly vyrábět Automobilové závody, národní podnik (Škoda) vlastní vysokou dodávku typu 1203, ze které vznikla i sanitní úprava, která se stala nosným typem záchranných služeb v celém Československu.
Škoda vyráběla „dvanáctsettrojky“ do roku 1981, poté v produkci pokračovaly TAZ Trnava (později s výkonnějším motorem jako TAZ 1500) a u pražské záchranky sloužily až do 90. let. Přesto v mnoha ohledech nebyly tyto vozy k rychlým výjezdům ideální. Neměly dobré jízdní vlastnosti, platily navíc za nespolehlivé stroje. Nicméně až ve druhé polovině 80. let je začaly alespoň z pozice elitních zásahových strojů vytlačovat pokročilejší RAF Latvija. Výkonné a prostorné sanitky se ale ve srovnání s „dvanáctsettrojkami“ v provozu jen mihly. Již v roce 1988 začaly přicházet sanitky Renault Master, které se měly stát novým nosným typem záchranné služby, nicméně ani renaulty u ní dlouho nevydržely.
Pražská záchranka již před revolucí začala používat vozy Mercedes-Benz 310 a vozy stuttgartské automobilky brzy vytvořily jádro pražského vozového parku. V současnosti nedodává pražské záchrance prakticky nikdo jiný. K výjezdům lékařů v systému rendez-vous slouží mercedesy ML, které nahradily dříve používané nissany a předrevoluční vozy Tatra 613.
