Ostrava – Společnost Grato, která vymáhá pokuty od černých pasažérů přistižených v ostravské MHD, nevysoudila peníze na advokáty ve stovkách sporů o pokuty. Podle Ústavního soudu firma pohledávky „nafukovala do nepřiměřené výše“. Ústavní soud se platbami za advokáty při vymáhání pokut zabýval již dříve, tentokrát bylo jednání poprvé veřejné.
Okresní soud v Ostravě, který se z podnětu firmy Grato zabývá tisíci sporů o pokuty, vymahačům před časem přestal přiznávat náhradu nákladů za advokáty. Právě tyto poplatky přitom i několikanásobně zvyšovaly výši uložených pokut. Ve sporu, který se dostal k Ústavnímu soudu, měl černý pasažér k pokutě 1 008 korun připlatit ještě 7 920 korun jako náhradu nákladů na právníka.
Podle okresního soudu nejsou služby advokáta v takových sporech potřeba, protože firma Grato uplatňuje své nároky prostřednictvím vzorového návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž mění jen údaje o dlužníkovi, datu černé jízdy, lince MHD a další detaily.
Ústavní soud „automatické“ poplatky za právníky kritizoval jako „parazitování na drobných pohledávkách“, které jsou „nafukovány do nesmyslné výše“. Podle soudkyně Ivany Janů je takový nález uplatněním selského rozumu a zvýrazněním dělící čáry mezi tím, co je, a co naopak není férové podnikání. „Ústavní soud jasně řekl, že se budou hradit pouze účelně vynaložené náklady,“ zdůraznila soudkyně Janů.
Advokát firmy Grato Václav Sládek je ovšem přesvědčen, že pomoc právníka je při vymáhání pohledávek za pokuty potřebná – zejména kvůli kontrole všech dokumentů. Nepřiznávání náhrady označil za útok na advokátský stav. „Je přece nemožné, aby soudy odrazovaly účastníky řízení od toho, aby si brali advokáta. V tomto případě se jako advokát prostě musím ozvat,“ uvedl Sládek.
Ústavní soud se problematikou takzvaných formulářových žalob ve sporech o bagatelní částky intenzivně zabývá asi půl roku. Nejprve odmítl sérii stížností firmy Bazcom, která odkoupila pohledávky ústeckého dopravního podniku. Stížnostmi se bránila proti postupu Okresního soudu v Ústí nad Labem, který firmě jako první přestal přiznávat vysoké náhrady nákladů právního zastoupení, protože je nepovažoval za účelně vynaložené. Později Ústavní soud stanovil strop pro náklady na právníka u vymáhání drobných pohledávek na 10 tisíc korun, došlo také k úpravě ministerské vyhlášky.
