Velehrad - Loučení se zesnulým prezidentem Václavem Havlem mimo veřejná shromáždění, jen se svými pocity a vzpomínkami. Tuto možnost zvolil výtvarník a sochař Otmar Oliva z moravského Velehradu. S Václavem Havlem ho pojily podobné prožitky - věznění v plzeňské věznici na Borech i publikační činnost v disentu.
Otmar Oliva během televizního přenosu tiše zpracovával tři desítky let svého života. Věznění, disent, perzekuci i nabytou svobodu. To všechno byly jeho životní paralely s Václavem Havlem. „To, že je to v adventu, že je to teď, že můžeme vidět a číst to či ono…To je velká příležitost. K zamyšlení, k bilanci,“ rozjímal Otmar Oliva.
Ze všech vážných vzpomínek se vymyká jedna hmotná a nepříliš vážná. Nedopalek cigarety vykouřené Václavem Havlem v Olivově velehradském ateliéru. 27. dubna 1992 se u Olivů odehrála návštěva, zcela mimo prezidentský protokol. Václav Havel chtěl vidět výtvarníkovy skici z vězení na Borech, kde se minuli o pár dnů. Až prezidentská návštěva mnohé zážitky oživila. Koneckonců, dva dny po ní se Olivům narodil syn. Jmenuje se - jak jinak – Václav.
„Z některých věcí může být člověku smutno. To je možná přímo povinnost. Ale ještě větší povinnost je radovat se - ze svobody,“ řekl Oliva. Výtvarník teď ještě nemluví o tom, jestli může být ztráta přítele i uměleckou inspirací. Do budoucna to však nevyloučil.
