Vyšší brod - Poklad, který zvedlze židlí hledače pokladů z celé Evropy. Nicméně v Čechách, kde byl poklad nalezen, oficiální místa zatvrzele mlčí. Proč, nejspíš proto, že bychom museli přiznat, že tu dodnes ukrýváme osobní majetek Adolfa Hitlera? Tuto otázky si klade reportér Stanislav Mottl v cyklu České televize Stopy, fakta, tajemství. Poklad, o kterém je řeč, objevil český publicista, spolumajitel pražského nakladatelství Eminent, Jiří Kuchař. A dokonce o něm napsal knihu, o níž sám autor napsal: „Kniha přibližuje specifickou část Hitlerova vidění a chápání nejen uměleckého světa. Obsahuje plastiky a busty, které podivuhodným příběhem dějin zůstaly na konci druhé světové války v Čechách…“
Klášter ve Vyšším Brodu – místo, které ukrývalo Hitlerův poklad
A kde vlastně umělecké předměty Němci ukrývali? Na československém území to byl klášter ve Vyšším Brodu. Ten byl založen roku 1259, leží na jihu Čech, nedaleko hranic s Rakouskem. Na podzim 1938 obsadila klášter německá armáda a později tu sídlilo linecké gestapo a mniši museli objekt opustit. Příběh, o němž je řeč, začal 10. července 1945. Tehdy totiž na československé ministerstvo zahraničních věcí přišel dopis, který upozorňuje na nejrůznějších cizí umělecké předměty, jež by prý mohly sloužit jako protihodnota vyvezených zdejších kulturních památek… Dopis byl psán krátce poté, co západní spojenci objevili v rakouském Altausse úkryt, kde nacisté před koncem války ukryli uloupené umělecké předměty. Byly mezi nimi archiválie kláštera ve Vyšším Brodu, včetně velké části takzvaného vyšebrodského pokladu. To jsou právě ony – vyvezené kulturní památky, o nichž se dopis zmiňuje.
O existenci Hitlerova pokladu se vědělo už v roce 1945
Ve zmíněném dokumentu pak ještě stojí: „Dnes (7. července 1945) dostavil se ke mně veledůstojný pan Švanda, člen řádu cisterciáckého z Vyššího Brodu, a oznámil, že veškeré cizí památky, až na ty Hitlerovy, byly Američany v posledních dnech, totiž do 6. července tohoto roku, z kláštera vyvezeny…“ Právě ta část „památky, až na ty Hitlerovy, byly Američany vyvezeny“, byla klíčem k odkrytí tajemství.
Úplně první, kdo se vydal po stopách Hitlerova pokladu, byl badatel Lubomír Mazuch a právě on objevil zmíněný dokument. Našel též několik fotografií, které vyšly v díle Jiřího Kuchaře „Hitlerova sbírka v Čechách“. Jedna z nich je snímek Křížové chodby v klášteře ve Vyšším Brodu. Bez ní bychom se podle badatele Mazucha nikdy nedozvěděli, že Hitler něco v Čechách schovával.
Vyšší Brod se tak stal jedním z míst, kam Hitler svážel koupená či ukradená umělecká díla určená pro budoucí galerii německého umění. V roce 1945 tak čekalo americké vojáky v klášteře překvapení – našli tu sochy, obrazy, zlaté mince či mobiliář. Jenomže tyto umělecké předměty z Vyššího Brodu po válce záhadně zmizely, což zaujalo Jiřího Kuchaře, a tak začal pátrat a pátral pět let. A nakonec uspěl. Podařilo se mu to, o čem badatelé a hledači pokladů jenom sní. Díky fotografiím z roku 1945 objevil část ztracené umělecké sbírky Adolfa Hitlera. Vůbec nejtěžší byla identifikace soch.
Jak se k těm sochám Hitler dostal? Kradl je? Kupoval?
Hitler prožil v hornorakouském Linci dětství i dospívání. Tvořil tu své první akvarely a snil o tom, že se stane slavným malířem… Neuspěl jako umělec, ale nakonec se stal neomezeným vládcem Německa a rozhodl se, že změní provinční Linec v hlavní umělecké město Evropy a zaplní jej uměleckými poklady. Kde tyto poklady získá? Bude je kupovat, především ale bude loupit… Stojí za zmínku, že právě Vyšší Brod leží pouhých 37 kilometrů od Lince…
Z knihy Jiřího Kuchaře vyplývá: „… umělecké předměty byly nejprve dopravovány do Mnichova, později převážně do Kremsmünsteru a nakonec do Altausse. Podle nezávislých pramenů sloužilo na území Třetí říše jako úkryt pro nejrůznější umělecké předměty na dvacet míst. Vyšší Brod byl jedním z nich – a byl velice důležitý. Adolf Hitler v něm nechal uložit jednu z nejzajímavějších uměleckých sbírek Evropy 20. století, kterou za posledních dvacet let shromáždil německo-holandský bankéř Fritz Mannheimer.“
Hitler nechal koupit Mannheimerovu sbírku, uloženou v Holandsku, v roce 1941, tedy dva roky po smrti jejího majitele Fritze Mannheimera. Tu na rozdíl od jiných opravdu koupil. Podobných nákupů, jak je zřejmé z Kuchařovy knihy, bylo více. Nicméně občas i kradl: „Ve Vyšším Brodě byla Rothschildova sbírka, kterou ukradl ve Vídni. Ale zároveň tam byla Mannheimerova sbírka, kterou skutečně koupil,“ tvrdí Kuchař.
A pokud kupoval, odkud bral peníze? Příjmy měl například z autorských práv své knihy Mein Kampf, kterou prodal do celého světa. Různí průmyslníci mu přispívali do zvláštního kulturního fondu, který byl určen pro stavbu Domu německého umění. Navíc Hitler dostával tantiémy ze známek.
Zatímco Mannenheimerovu sbírku Hitler, i když výrazně pod cenou, koupil, v zemích na východ od Německa zpravidla drancoval. Například v Čechách neviděli nacisté žádné omezení. Každý umělecký předmět, ať už patřil, či nepatřil Židům, nebo náležel k veřejnému či soukromému majetku, byl ohrožen konfiskací. Hitlerovo opovržení šlo tak daleko, že po noci strávené na Pražském hradě z 15. na 16. března 1939 si dovez i několik cenných tapiserií.
Z Čech mizela unikátní díla, většina z nich se nenašla
Například jedinečná sbírka knížete Lobkowicze, která obsahovala – jak stojí v dochovaném hlášení Hitlerovi – zbraně a umělecké předměty a velmi cenné německé, francouzské a holandské obrazy, včetně slavné Senoseče od Pietera Brueghela staršího, která je dnes na zámku v Nelahozevsi. Některá díla skončila i za hranicemi a nikdo je nikdy nedohledal. Lze uvést mimo jiné: Z univerzitní knihovny zmizely spousty obrazů, soch a vzácných rukopisů, z Galerie moderního umění byla ukradena jedinečná sbírka českého malířství devatenáctého a dvacátého století, z Maltézského paláce v Praze nacisté odvezli originální gobelíny.
Něco se přece jen našlo… Alšova jihočeská galerie na zámku Hluboká – za galerií stála nenápadná socha. Představuje mladého muže, rolníka, který osévá pole. Kuchař náhle zjistil, že nenápadná socha je dílo Williho Knappa Rozsévač. A tato socha nebyla sama - toho dne našel Jiří Kuchař na tomtéž místě sochu Afrodité od Wilhelma Wandschneidera a posléze i sochu Hermana Zettlitzera Veslař.
Existuje i možnost, že Hitler ve Vyšším Brodě dokonce pobýval. Zdali je to pravda, či nikoli, to se dnes asi nedozvíme. Jisté je však jedno. Během vlády německého nacionálního socialismu a během druhé světové války došlo k takovému loupení uměleckých pokladů a v takovém měřítku, jaké nemá v evropských dějinách obdoby. Mnohá z těchto děl zmizela beze stopy.
