Brno - V polovině března se členové antarktické expedice na ostrově Jamese Rosse vrátili zpět do Brna. Vedoucí letošní výpravy, biolog Miloš Barták a klimatolog Kamil Láska z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně, v rozhovoru přiblížili antarktické léto v okolí základny Johanna Gregora Mendela i způsob života na vědecké stanici.
Ani pro jednoho z vás tato expedice nebyla první. Jaké jsou vaše zkušenosti s výpravami do polárních oblastí?
Kamil Láska: Pro mě je to devátá expedice. Poprvé jsem se podobné výpravy zúčastnil v roce 1994. Celý rok jsem na Antarktidě pobýval na polské stanici Henryka Arctowského.
Miloš Barták: Pro mě to byla také devátá expedice. Kromě ostrova Jamese Rosse, kde jsem byl teď popáté, jsem pobýval také například na ostrově Galindez a několikrát jsem byl na ostrově Krále Jiřího.
Takže předpokládám, že jste na podmínky už zvyklí. Věnujete i přesto čas před odjezdem nějaké speciální přípravě?
Kamil Láska: Samozřejmě nejsme zelenáči, víme, do čeho jdeme, takže příprava je pro nás jednodušší. Ovšem přístroje postupně zastarávají, vyměňujeme je za nové. Proto musíme plánovat dopředu, myslet na údržbu a potřebné opravy. Stanice leží na pobřeží, vodní tříšť s mořskou solí je často unášena větrem. Prostředí je tedy velmi agresivní, což se projevuje i na únavě materiálů. Přístroje tím hodně trpí.
Jak dlouho už česká stanice na ostrově funguje?
Kamil Láska: Dokončena byla v roce 2006, oficiálně otevřena byla v únoru 2007, kdy jsme tam podnikli první vědeckou expedici.
Jaké jsou její kapacity? Využili jste je letos plně?
Miloš Barták: Optimální kapacita je patnáct lidí. Na některých expedicích jsme si ji vyzkoušeli krátkodobě překročit. Už v počtu osmnácti to přináší určité technické a organizační problémy, i když lidí by se tam vyspalo klidně i dvacet. Letos jsme byli mírně pod optimální kapacitou, což bylo dáno i tím, že naše výzkumné cíle se zaměřovaly na několik úzce vymezených oblastí a specialistů na ně není v České republice tolik. Letos nás tam bylo třináct.
Mezi sebou jste tentokrát měli i mladého vědce - ještě studenta. Osvědčil se?
Kamil Láska: U nových lidí, kteří jedou do Antarktidy, nikdy nemůžete odhadnout předem, jestli se osvědčí, jestli zapadnou do výzkumného týmu, ale musím říct, že v případě Tomáše Jagoše nebyl jediný problém. Byl plnoprávným členem expedice.
Uvažujete i do budoucna, že byste zkusili zapojit více mladých vědců, kteří by o to měli zájem? Máte přísná kritéria?
Kamil Láska: Zásadní kritérium je zdravotní stav. Naší snahou do budoucna rozhodně bude - pokud to bude možné - aby se na expedicích podíleli také studenti. Jejich studijní a později také odborné zaměření musí být v souladu s naším výzkumným programem v Antarktidě. Musí tam být nějaká perspektiva pokračování, aby se domácí komunita polárních vědců postupně rozrůstala.
Miloš Barták: Letošní expedice měla jednu zvláštnost, tou byl věkový průměr. Skupina byla v průměru výrazně mladší, což se projevilo v mnoha oblastech, především v těch dlouhých pochodech na lokality sběrů. Mladší účastníci expedice byli o něco zdatnější a hlavně díky nim měla celá expedice mladistvý duch. Do budoucna bychom stanici rádi zpřístupnili i pro mladé lidi, doktorandy a postdoktorandy, aby v okolí stanice mohli samostatně bádat a pracovat na svých vlastních projektech.
Prof. Ing. Miloš Barták, CSc.
Miloš Barták působí jako profesor v Ústavu experimentální biologie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Specializuje se na stresovou fyziologii rostlin, zejména na výzkum fotosyntézy rostlin a lišejníků v extrémních podmínkách. Se svou pracovní skupinou se v posledních letech zabývá výzkumem antarktických mechů a lišejníků pomocí biofyzikálních a biochemických metod. V čele letošní expedice stál jako vedoucí.
Česká stanice spadá pod Masarykovu univerzitu. Je to ve světě běžné, že polární stanici provozuje škola?
Miloš Barták: Je to spíš výjimka. Stanice jiných států většinou provozují antarktická nebo nějaká polární centra, tedy instituce stojící na úrovni ministerstva. My jsme malá země a náš polární program teprve vzniká, takže u nás je situace jiná. Základnu bylo možné vybudovat díky grantům a projektům Masarykovy univerzity, tím pádem se škola stala jejím provozovatelem. Výhodou je, že díky tomu na stanici působí výhradně výzkumníci a akademici. Na některých jiných polárních stanicích bývá zvykem, že jsou tam převážně armádní a logistické složky. Ta naše je čistě vědecká.
Na ostrov Jamese Rosse jezdíváte v období od ledna do března, tedy v době antarktického léta. Jak byste čtenářům přiblížili tamní krajinu a počasí?
Kamil Láska: Ostrov Jamese Rosse je pro mě taková malá Antarktida. Z osmdesáti procent je pokryt ledovcem, okrajové oblasti jsou nezaledněné, takže tam dochází k rozvoji života ve formě nižších rostlin. Klimatické podmínky tam jsou z pohledu Antarktidy velice příznivé. V létě se teploty pohybují mezi plus pěti a mínus pěti stupni Celsia, a to díky teplým oceánickým proudům a vzduchu, který tam proudí z mírných zeměpisných šířek. Výjimečně se teploty mohou vyšplhat až na deset stupňů. Nejčastěji se vyskytují sněhové přeháňky, dešťové jen velmi zřídka.
Miloš Barták: Vím, že lidi většinou zajímají hlavně extrémy, takže doplním, že nejnižší naměřená teplota byla -36,7 stupňů. Na přelomu ledna a února se pak začíná projevovat cykličnost počasí, které se střídá zpravidla po třech dnech. Takže tři dny bývá hezky a tři dny vichřice, kdy se nedá moc vycházet do terénu.
Kolik stupňů míváte běžně na stanici?
Miloš Barták: Nejvíce nepohodlí si užijeme první den, kdy se na stanici zabydlujeme a jednotlivé systémy musíme teprve uvést v provoz. Pracovat a spát ve třech stupních není moc příjemné. Běžně uvnitř míváme kolem 14 stupňů Celsia, v tom už se pracuje dobře.
Mgr. Kamil Láska, Ph.D.
Klimatolog Kamil Láska je odborným asistentem na Geografickém ústavu Přírodovědecké fakulty brněnské Masarykovy univerzity. Vystudoval geografii a kartografii a účastnil se přípravy projektu české polární stanice na ostrově Jamese Rosse. V Antarktidě zkoumá vliv klimatické změny na ústup ledovců a provádí měření škodlivého UV záření.
Jak je stanice vybavená? Má te tam normální kuchyň se spotřebiči, koupelnu?
Kamil Láska: Samozřejmě to není žádný pětihvězdičkový hotel. Její vybavení bylo koncipováno tak, aby bylo dostačující pro pobyt a práci vědců pro dobu dvou až tří měsíců. Najdete tam dva sprchové kouty a kompletní sociální zázemí. Rovněž kuchyň je vybavená standardně elektrickým sporákem, ledničkou, mrazákem.
Jak si tam vlastně perete?
Kamil Láska: Pračku samozřejmě máme také. Sice to není žádný nejnovější model. Jde ovšem i o to, aby v případě poruchy byla snadno opravitelná, proto jsme zvolili obyčejnou tatramatku. Stejné je to i u ostatních spotřebičů a přístrojů - nemáte po ruce servis, takže si musíme dokázat poradit sami.
Miloš Barták: Pokud chcete vědět, jak vypadá takové antarktické praní, tak bych doplnil, že se pere jen jednou za čas. Střídáme se po skupinách, podle toho, kdo se zrovna vrátil zpátky z terénu. Zároveň nepoužíváme žádné agresivní detergenty, které by poškozovaly životní prostředí. Všechny čisticí prostředky jsou jemné a biodegradabilní.
Co nejvíce času se jistě snažíte věnovat práci. Přesto musíte občas i odpočívat. Jak relaxujete, čím se bavíte?
Miloš Barták: Samozřejmě, čas na zábavu tam je, ale při té letošní expedici bylo počasí pro práci tak příznivé, že jsme pracovali doslova od rána do večera. Čas na osobní relaxaci nebo společenské chvilky s ostatními výzkumníky, toho bylo opravdu málo. Občas posedíme, zazpíváme si, měli jsme tam i hosty z britské expedice, přišli za námi polští námořníci, takže při takových příležitostech jsme relaxovali. Běžný pracovní čas na stanici bývá tak od osmi ráno do deseti večer. Volné dny ve smyslu soboty a neděle tam ale nejsou vůbec.
Je něco, co vás letos překvapilo, zaskočilo nebo potěšilo?
Miloš Barták: Letos mě opravdu velmi příjemně překvapilo, že kdykoliv jsme si naplánovali výjezd nebo vyplutí na člunech, tak nám počasí přálo. Málokdy jsme plány museli kvůli nepříznivým podmínkám měnit.
Kamil Láska: Loni jsme měli velké problémy se sněhem, komplikoval nám práci, blokoval některé důležité systémy na stanici, takže jsme se báli, jak to bude letos, ale počasí bylo opravdu výjimečně příznivé.
Více informací o brněnských polárnících: http://polar.sci.muni.cz/
- Přájezd na ostrov Jamese Rosse autor: Kamil Láska, zdroj: Masarykova univerzita http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2440/244000.jpg
- Stanice Johanna Grogora Mendela autor: Kamil Láska, zdroj: Masarykova univerzita http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2440/243999.jpg
- Antarktické léto na ostrově Jamese Rosse autor: Kamil Láska, zdroj: Masarykova univerzita http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2440/243998.jpg
- Kamil Láska při práci autor: Tomáš Jagoš, zdroj: Masarykova univerzita http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2441/244001.jpg
- Výjezd na člunu (vpravo Miloš Barták) autor: Kamil Láska, zdroj: Masarykova univerzita http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2441/244002.jpg
