Chropyně - Obyvatelé chropyňských ulic Hrad, Františkov a Dráhy, kteří se včera večer po třídenní evakuaci z blízkosti hořící plastovny vrátili do svých domovů, mají oči pro pláč. Celá oblast je poseta šedým prachem, vše vypadá jako ve válečné zóně. Nevědí, jestli mají začít uklízet, když ještě hoří, jestli utratit domácí zvířata posetá jedovatým prachem a nebo prosit o pomoc pojišťovnu. Léta žili v blízkosti někdejšího podniku Technoplast, v jehož areálu se nachází hořící provozy firmy Remiva, ale tak obrovský problém nečekali. Dnešní situaci, v níž se ocitli, přirovnávají k loňským povodním. V souvislosti s nimi ale měli podle svých slov mnohem více informací. Co máme dělat, zní otázka z jejich úst.
Snad na tuto otázkou dostanou odpověď dnes večer, kdy se s nimi mimořádně setkají představitelé města a členové krizového štábu v místním městském kulturním středisku. Z každého domu se jednání cyhstá alespoň jeden člen rodiny. Jedni se budou ptát, co dělat s domácími zvířaty, která v zóně zůstala. A co s jejich produkty - vajíčky či masem - bude se dát jíst? A nebo je mají zlikvidovat? A co s výpěstky na zahrádce?
Ulice Hrad, Františkov a Dráhy vypadá dnes jako jednolitá zóna v šedé barvě. Zmizely barevné fasády, střechy jsou posypány popílkem a úlomky ohořelých plastů. Narcisy v předzahrádkách mají černý okraj okvětních lístků. Místní se ptají, kdo to všechno zaplatí. „Žili jsme tady léta. Vím, že teď budou všichni říkat, že jsme s tím měli počítat. Ale kdo by v životě počítal, že se něco tak hrozného stane. Všude je prach, i v domě, a strašný zápach,“ naříká další z místních obyvatelek.
„Nikdo nám zatím nic neřekl. Je to hrozné. Když se na ta zvířata podíváte, je jich člověku líto,“ říká jedna ze starších obyvatelek oblasti a ukazuje na své slepice. Její soused byl akčnější a přiznal, že husy už včera vykoupal v jarové vodě.
„Já jsem musela psovi čistit včera oči borovou vodou, ale srst, podívejte se, místo zlaté je totálně šedá,“ říká Tereza Zapletalová, majitelka zlatého retrívra. „Bojím se o něj. Vzít s sebou jsem si ho při evakuaci nemohla a teď čekám, aby mi z toho, jak dýchal celou dobu to svinstvo, neonemocněl,“ říká zpola naštvaně, zpola se smutkem.
Nejradikálnější ze všech je Milan Hořínek. Pracuje jako řidič kamionu a domů se vrátil na chvíli včera. „Protože včelařím, tak mám obavy o ty včelstva. Byl jsem to zkontrolovat. Včely jsou velice podrážděné, protože na to reagují, mají deset tisíc krát lepší čich než my. Na jedy jsou háklivé. Jestli pomřou, budu chtít po majiteli hořícího areálu, ať mi to zaplatí,“ prohlásil.
Obavu o své produkty přitom mají i z blízkého zemědělského podniku Agro Ječmínek, které má hned vedle fabriky své polnosti. „Zatím není většina obilovin venku ze země, takže doufáme, že to nebude mít katastrofální následky. Kdyby to bylo před žněmi, to by byl pro nás problém. Teď si necháme udělat testy a pak se uvidí,“ prohlásil hlavní agronom Agro Ječmínek Jaroslav Lysoněk.
