Od naší poslední zprávy uplynulo několik dní, které byly vyplněny plavbou na palubě Almirante Viel v oblasti souostroví Jižní Shetlandy, kde posádka lodi plnila výzkumný program. Po jeho dokončení jsme od časných hodin 2. března zahájili plavbu přes Drakeův průliv do Jižní Ameriky.
Drakeův průliv v březnu nebývá příliš klidný, a ani naše plavba se neobešla bez mírné nepřízně přírodních živlů. Počasí v oblasti Jižních Shetland, odkud jsme vyplouvali, až do poloviny průlivu bylo relativně dobré, vlny o výšce do 6 metrů přicházely ze severního směru, tedy proti směru naší plavby, což činilo plavbu snesitelnou. Poté jsme překonali Antarktickou konvergenci, úzce ohraničenou oblast, ve které se střetávají chladné antarktické vody s teplejšími vodami nižších zeměpisných šířek, a přišla změna počasí.Vítr zesílil, na okraji cyklóny změnil směr na západní a vytvářel vlny do výšky až 10 metrů, které přicházely na levobok lodi. Plavba v původním kursu proto nebyla příjemná, neboť trup přijímal nárazy vln z boku, což způsobovalo krátkodobé boční náklony lodi až o 35 stupňů od vertikály. Pro posádku i nás pasažéry se tak plavba komplikovala. Proto kapitán rozhodl snížit rychlost a změnil kurs mírně na západ ve směru na mys Horn. Toto rozhodnutí se ukázalo jako velmi dobré, neboť po několika hodinách další plavby jsme se dostali do oblasti s mírnějšími vlnami a vrátili se na původní kurs a rychlost 12 uzlů v hodině. Ve večerních hodinách 4. března jsme překonali Drakeův průliv, vpluli do průlivu Beagle a pozdě večer zakotvili v chilském přístavu Puerto Williams, kde ledoborec Almirante Viel měl vyloďovací operace. Lze tedy shrnout, že jsme se z Antarktidy, z oblasti Jižních Shetland, dostali do Jižní Ameriky za 3 dny, což představuje průměrně komplikovanou plavbu. Nicméně i tato plavba vyzkoušela naše schopnosti odolávat mořské nemoci.
Po dokončení vyloďovacích operací v Puerto Williams jsme 5.3. pokračovali v plavbě klidnými vodami průlivu Beagle, který odděluje ostrov Tierra del Fuego od ostaních ostrovů v oblasti Patagonie, respektive nejjižnější části Jižní Ameriky. Proto jsme mohli 7.3. dopoledne vplout do vod Magellanova průlivu a v pozdních večerních hodinách se vylodit v Punta Areanas. Nyní naše cesta bude pokračovat 10.3. běžnou leteckou linkou do Santiaga de Chile s navazujícím letem do Evropy. Předtím nás ještě čeká zpracování částí vzorků a jejich konečné zabalení na transport do České republiky. Rovněž uskutečníme několik pracovních schůzek na Chilském antarktickém ústavu (INACH – Instituto Antarctico Chileno), které se budou týkat přípravy dokumentů nezbytných pro převoz vzorků z Antarktidy do České republiky.
7.3.2011 Miloš Barták,
Punta Arenas,
Chile
