Před 85 lety zahynul při nehodě letadla zakladatel obuvnického impéria Tomáš Baťa. Šestapadesátiletý Baťa zemřel v troskách malého stroje Junkers, který se zřítil v husté mlze u Otrokovic. Radnice ve Zlíně ve středu pořádá u jeho hrobu vzpomínkovou akci.
Jak žil, tak i padl. Před 85 lety zahynul v troskách letadla „pan Šéf“ Tomáš Baťa
„Tvrdě dotkl se osud našeho města. V práci – jak žil, tak i padl náš starosta, pan Tomáš Baťa. Zlín vzpomíná vděčně zásluh svého budovatele. Vytrváme všichni v práci a v díle svého vůdce budeme pokračovat.“ Takovým textem uvedla Městská rada a Zastupitelstvo města Zlína před 85 lety parte Tomáše Bati.
Jeho smrt přišla jako blesk z čistého nebe. O tragédii informovaly světové tiskové kanceláře i deníky. Do Zlína následně zamířily stovky kondolenčních telegramů - i od prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Nekrolog napsal Karel Čapek.
Pohřeb trval hodiny
Město připravilo velkorysý pohřeb, který se konal 14. července 1932. Za zvuků sirén opustila rakev „pana Šéfa“, jak mu ve Zlíně všichni říkali, tovární bránu. Několikatisícový průvod se vydal na lesní hřbitov. Cesta s hudbou, se zastávkami a proslovy před radnicí a v kostele, zařadila trvání pohřbu mezi rekordní. Lidé šli v průvodu od půl třetí odpolední do půl deváté večerní.
„Do dálky hučí les ozvěnou tisícihlasého života, který se valí od šéfova hrobu dolů do města, do domovů, k vlakům, autobusům. Je tu smutno. Asi po půlhodinové chůzi se v údolí zjevují světla, světla Zlína,“ ve své reportáži ze smutečního Zlína 15. července 1932 novinář Přítomnosti František Kocourek.
Z malé dílny vyrostlo obuvnické impérium
Ten mluvil po pohřbu i se zaměstnanci Baťových závodů. „Nemusí to být nejhorší, ale takové jako za Pana šéfa to už nebude nikdy. Protože kdo by se obětoval pro práci tak jako on?“ vysvětlovala jedna z dělnic s pláčem na krajíčku.
Obuvnickému řemeslu se Baťa vyučil u svého otce. V roce 1894 ještě se starším bratrem Antonínem a sestrou Annou založili ve Zlíně vlastní obuvnický závod. Po předčasné smrti Antonína v roce 1908 se Tomáš stal majoritním vlastníkem firmy.
Po zkušenostech v zahraničí začal Baťa zavádět moderní metody řízení a organizace práce. V podniku zavedl vysoce efektivní pásovou výrobu, mohutně investoval do propagace a své zaměstnance motivoval příslibem podílu na zisku. Díky tomu udělal Baťa během 30. let ze své firmy největšího světového exportéra obuvi.