Kapela London Grammar letos na festival Colours of Ostrava nedorazila. Pozici headlinera tak po nich ve čvrtek převzali islandští rockeři Kaleo, kteří do své hudební produkce míchají prvky blues. Nutno říci, že hlavní podium s přehledem a bravurou opanovali. Podobně se dařilo i éterické Auroře, která si na své vystoupení dokonce připravila pár českých vět.
„Už jsem tady zase,“ pronesla Norka s velmi silným severským přízvukem úvodem do užaslého publika, které se chvíli snažilo rozklíčovat smysl oněch slov. Následné elektronické až tajemně rozvlněné vystoupení nenechalo nikoho na pochybách, že Aurora je v Ostravě po dvou letech zpět v plné síle a že si kontaktu s fanoušky nadmíru užívá.
Vraťme se však zpět ke skupině Kaleo. Zatímco Aurora působila jako lehký rytmický vánek, který do Česka přivál z Norska a dlouhou cestou získal na jistotě, jsou členové formace Kaleo spíše drsnou islandskou melodickou bouří, která se nebojí temných tónů.
Předpovědi, že půjde o jednu z hvězdných formací čtvrtečního večera, se beze zbytku naplnily. Frontman a zároveň kytarista JJ Julius Son sice tvrdošíjně setrvával na svém místě schovaný za mikrofonem a přivřenými očními víčky, do publika ale vysílal syrový nezaměnitelný hlas, který spolu s perfektním ozvučením přiváděl dav do hudební a skákavé euforie.
London Grammar nikomu nechyběli
O pohybovou „zábavu“ se tak staral jeden z kytaristů, který čas od času dokázal posluchače vyprovokovat k ještě většímu tanečnímu šílenství. Mohutné islandské rockové blues gradovalo po celou hodinu a spokojení posluchači v jeho rytmech naprosto zapomněli na to, že místo něj měli poslouchat tóny uskupení London Grammar.
Přízeň tentokrát zachovalo i počasí, těch pár kapek, které nebe postupně vyslalo do publika, nestálo ani za řeč.
Den na hlavním pódiu zakončila elektronická jízda jednadvacetiletého mladíka nominovaného na Grammy z uskupení Mura Masa. Multižánrového umělce Alexe doprovázela pohybově slušně nadaná zpěvačka, která i v pozdních nočních hodinách dokázala rozvlnit velmi početný dav.
Na Drive stage se dějí věci
Colours of Ostrava ale není jen o známých jménech a více či méně slavných kapelách. Svou sílu ukazuje také v pečlivém výběru jiných hudebních celků, které se prezentují na menších pódiích. Kameramanů ani fotografů tu tolik nebývá, o to více se zde ale dá najít skutečných hudebních perel a nadšených posluchačů.
Loni to byl mimo jiné případ zpěváka Louise Berryho z předměstí Liverpoolu, který svým nezaměnitelným chraplákem nenávratně zasáhl mnohé tak, že sháněli lístky na jeho další evropské koncerty a turné.
Letos se situace opakovala. Vděčné publikum až k slzám přivádělo neutuchajícím potleskem bluesovou zpěvačku Ruthie Foster, která za vydatného přispění kytaristy a bubeníka vytvořila na Drive stage nezaměnitelnou show.
Rytmicky dokonalé vystoupení prosycené originálním melodickým hlasem s obdivuhodnou silou a razancí pohltilo velký areál i s jeho několika tisíci posluchači.
