Zásadní problém řeší v Základní umělecké škole (ZUŠ) v Luhačovicích. Do konce března, tedy za necelé tři měsíce, se musí vystěhovat z místního zámku. O pronájmu se totiž nedohodli zlínské hejtmanství, které školu zřizuje, a majitelé zámku, kterým byla budova před několika lety vrácena v restituci. Čtyři stovky dětí se tak musí připravit na několikaleté provizorium.
Do tří měsíců opustí umělecká škola zámek v Luhačovicích. Rod Serényiů se nedohodl s krajem
Hodina zpěvu na zámku bude už brzy minulostí. Před dvěma lety jej potomci rodu Serényiů získali zpět. Se zřizovatelem školy začali jednat o zvýšení nájmu a k tomu chtěli, aby hejtmanství platilo i opravy zámku. To by ale znamenalo radikální zdražení školného.
„Pro nás je nepřípustné, aby v Luhačovicích kvůli restitučním nárokům bylo úplně jiné školné, než je třeba v Kroměříži, Uherském Hradišti nebo Zlíně,“ řekl krajský radní zodpovědný za školství Petr Gazdík (STAN).
Podle právničky majitelů ale tříměsíční termín z rodu Serényiů nikdo nestanovil. „My nemáme žádnou informaci o tom, že by se měla ZUŠ ze zámku stěhovat do tří měsíců. K žádnému takovému jednání jsme školu, potažmo kraj, nevyzývali,“ uvedla.
Stěhovat se bude škola i s varhanami
Pro hejtmanství už ale jde o uzavřenou záležitost. Od ledna chce školu přesunout, v Luhačovicích už vyjednalo pět míst, mezi nimi i základní a střední školu, internát nebo nedávno zavřený finanční úřad. „Znamená to přestěhovat devět pianin, jedno klavírní křídlo, varhany, cimbál a spoustu a spoustu hudebních nástrojů,“ nastínila ředitelka ZUŠ Luhačovice Monika Slováková.
Do pěti let by se měla škola nadobro přesunout do bezmála sto let staré sokolovny. Budova patří radnici, rekonstrukci zaplatí zřizovatel školy. „Zachovat jak jeviště, tak hlediště. Vznikla by i chodbička, kterou by se vstupovalo do jednotlivých učeben,“ popsal starosta města Marian Ležák (PRO Luhačovice).
Zámek tak zůstane výhradně šlechtickému rodu, jeho potomci v něm hodlají bydlet. V restituci získali v Luhačovicích i další nemovitosti, pozemky a lesy.
obrázek
Spor se táhl od druhé světové války
Klíč k tomu, kdo je oprávněným vlastníkem památky, se skrýval v otázce národnosti Aloise Serényie. Právě jemu zámek i s dalšími majetky patřil od roku 1927, během druhé světové války se ale přihlásil k německé národní příslušnosti. Po válce se neúspěšně snažil o navrácení československého občanství s tvrzením, že jej ke změně národnosti donutili němečtí okupanti.
Serényi zastání hledal i u Nejvyššího správního soudu, který ale po roce 1948 zanikl. Případ se tak po sametové revoluci musel řešit znovu od základů. V roce 2016 zlínský krajský úřad Aloisi Serényimu občanství navrátil, čímž umožnil restituci zámku zpět do vlastnictví rodu.