Brno – Čištění Brněnské přehrady se stalo ostře sledovaným projektem. Stát by mělo 200 milionů korun. Aby se nádrž neproměnila jako dosud každé léto ve škodlivou zelenou kaši plnou sinic, bublají od května pod hladinou speciální zařízení, která mají vodu okysličovat, tím promíchávat a sinice hubit. Podle posledních analýz ale zařízení za téměř 50 milionů korun zatím nepřináší očekávané efekty.
Vodu v přehradě nyní promíchává na dvacet aeračních a míchacích věží. Ty jsou umístěny zhruba tři metry pod hladinou, kde svou činností mají vytvářet nepříznivé podmínky pro sinice. V tomto počtu ale zařízení na přehradu nestačí. Povodí Moravy už proto vzkázalo dodavatelské firmě IMOS, aby připravila návrhy, jak situaci řešit. Jinak hrozí, že Povodí Moravy IMOSu nezaplatí a zařízení budou odstraněna.
Podle Jana Hodovského, poradce generálního ředitele Povodí Moravy, lze předpokládat, že se dá u věží zvýšit výkon, ale je zde riziko, že by začaly být vířeny sedimenty na dně Brněnské přehrady. „Byl by to velice rizikový jev,“ řekl Hodovský. Dále by bylo možné zvednout věže blíže k hladině, aby zde nevznikala stagnující vrstva prohřívané vody. „Docházelo by ovšem ke konfliktu s plavidly plujícími na hladině,“ podotkl Hodovský.
Vodu v Brněnské přehradě ovlivňuje více faktorů
Problém ale není jen u věží. Brněnská přehrada je silně průtočná vodní nádrž. Doba zdržení přitékající vody je v přehradě v průměru jen dvacet dnů. Jakost vody v přehradě závisí na kvalitě přitékající vody. „Ta není z pohledu fosforu, na němž jsou sinice závislé, dobrá,“ prohlásil poradce. Vodní elektrárna zde rovněž nebere vodu ode dna, ale z poloviční hloubky – a tím se za hrází vytváří stagnující masa vody, kde vznikají bezkyslíkaté stavy.
Minulý týden bylo zahájeno dávkování koagulantů síranu železitého na přítoku do přehrady. Tento koagulant má za cíl srážet fosfor v přitékající vodě tak, aby nebyl dostupný pro planktonní organismy. Toto opatření je na rozdíl od aeračních věží podle výsledků monitoringu účinné.
