Jedna z dominant baťovského Zlína je znovu v původní kráse. Obchodní dům z roku 1931 postavený podle návrhu slavného architekta Františka Lydie Gahury je součástí náměstí Práce společně s Velkým kinem, Společenským domem i někdejší správní budovou firmy Baťa. Prošel rekonstrukcí, jejíž tvůrci se snažili vrátit budovu do podoby třicátých let.
Bílý mrakodrap znovu rozzářil náměstí Práce. Obchodní dům ve Zlíně je po rekonstrukci
Obchodní dům byl už na Vánoce 1931 připraven obsloužit zákazníky. Teď po 87 letech bude připraven stejně. Interiér se změnil, aby vyhovoval potřebám moderního obchodu. Vnějšek budovy se však vrátil do meziválečného hávu.
„Je to krásná stavba. Ukazuje, že její tvůrce architekt Gahura nebyl stereotypně červeno-bílý, cihlový a betonový, ale na této stavbě projevil velkou schopnost variace,“ říká s odkazem na převládající barevnost Zlína historik Zdeněk Pokluda a dodává: „Je moc dobře, že ta barevnost zazářila znovu.“
Historik Pokluda a architekt Ševčík o rekonstrukci Obchodního domu ve Zlíně (zdroj: ČT24)
Obchodní dům vznikl v centru společenské zóny před Baťovou továrnou, kde byly další obchodní a kulturní budovy. Byl to první mrakodrap ve Zlíně. Nápad na stavbu výškové budovy vznikl podle Pokludy inspirací ve Spojených státech. „Tomáš Baťa chtěl vždy to nejlepší na světě. Tehdy byly nejlepší věci na světě v Americe, tak je odtud přenášel k nám,“ vysvětluje historik.
Stavba trvala všehovšudy 14 měsíců a připsala si i další primát přivezený ze zámoří. Od roku 1934 v ní byly první eskalátory v Československu. „Vždy bylo cílem, aby zákazník byl překvapený a aby rád nakupoval,“ říká Pokluda. Jezdící schody se nyní do budovy po letité pauze vrátily.
Časosběr rekonstrukce Obchodního domu ve Zlíně (zdroj: ČT24)
„Naším cílem bylo od prvopočátku vrátit objekt k tomu, jak vypadal, když se dokončil,“ popisuje hlavní architekt rekonstrukce Jaroslav Ševčík. S kolegy hledal kompromis mezi věrnou podobou a technologickým pokrokem: „Vše je postaveno za použití těch nejmodernějších materiálů, které dnes máme na trhu.“
Budova je podle Ševčíka postavena nadčasově, což rekonstrukci usnadnilo. Na druhou stranu se zpřísnily statické normy, takže architekti museli sáhnout k posílení únosnosti vodorovných konstrukcí. „Překvapilo mě, že vertikální nosné konstrukce, čili sloupy, byly naprosto v pořádku,“ popisuje Ševčík.