Minulé dny a týdny byly hektické. Od událostí tragických a srdcervoucích přes dramatické a střetové až k takovým, řekněme to korektně, odlehčeným. V tom nepřehledném tlaku příběhů mě zaujal jeden, na první pohled až veselý. Byl o tom, jak Romové znovu chtěli ukrást Mikeše. Černého kocourka přitom čórli už jednou. Odvezli ho tenkrát z Hrusic daleko do světa. Píše o tom Josef Lada. A zloděje koček v tom vyprávění nazývá ještě postaru cikány. Jak také mohl jinak, on tehdy nevěděl, že jsou vlastně Romové. A nyní podle pár zástupců romského etnika měl být Mikeš znovu strčen do pytle a nejen odvezen, ale docela zrušen. Neboť je politicky nekorektní.
Napadlo mě v této souvislosti, že bychom měli podrobit zkoumání také cikány Máchy; nějaká nekorektnost by se v nich dozajista našla. A dostal jsem strach, že bych musel cenzuře odevzdat svou od dětství oblíbenou knížku - Quentina Durwarda od Waltera Scotta, neboť dlouhé romantické pasáže v ní pojednávají o Cikánech a - byť jsou slitovné vůči jejich krutě nerovnoprávnému postavení - některé kolektivní vlastnosti tohoto kmene právě neoslavují. A takových literárních Mikešů by se našlo!
Naštěstí se kauza Mikeš časem vysvětlila. Většina Romů, které nekorektní kocour nevadí (teď se dopustím politické nekorektnosti: proč a jak by jim měl taky vadit, vždyť je ten kocourek zcela černý!), řekla, že je to směšná hloupost. Iniciátor akce „Zničte Mikeše!“ též prohlásil, že to tak nemyslel a že to média překroutila. Zde mě napadlo, kolikrát jsem slyšel od nejrůznějších moudrých představitelů romských iniciativ, jak jednou ze špatných vlastností Romů je snadnost, s jakou přebírají špatné vlastnosti většinové společnosti. Svést všechno na překrucování médii lze lehce odkoukat od velkých bílých českých politiků. Ale neodbíhejme do modrooranžového světa, jsme-li v černobílém – věc se objasnila, Mikeš opět volně dýchá. Dokud ho někdo nestrčí do pytle. Znáte to, na našich silnicích a návsích není žádná jistota. Zrovna nedávno se ztratil mému kamarádovi nejspíš podobným způsobem westteriér. Kupodivu Romové, coby pachatelé, přítele nenapadli, a to Mikeše určitě četl.
Legrace s kocourem Mikešem tedy skončila. Nicméně cosi mi stále vrtá v hlavě. Většinová „bílá“ populace si o romském aktivistovi, který byl v kořenech této „aféry“, jistě nyní říká svoje. Samozřejmě to spojuje s jeho národností a s barvou pleti. A z velké většiny určitě kritizování rozšiřuje a zobecňuje na celou romskou etnickou skupinu. Výtky budou nejspíš ve vějíři od zlehčujících přes opovržlivé až po vysloveně urážlivé, ba napadající až výhružné. Protože: „Taková blbost by normálního člověka (rozuměj bílého Čecha, Moravana, Slezana) ani nenapadla, přece! Co by ti cikáni ještě chtěli?!“
Před časem jsem napsal článek, který se jmenoval „Češi jako voříšci Evropy“. Dovozoval jsem, že dovolávat se v zemích Koruny české nějaké rodové čistoty češství, potažmo slovanství, je na této odvěké křižovatce národů, národností a ras poněkud zmatečné. Pozdější průzkumy „českých“ genů ukazují, že voříšky skutečně jsme, že jsem se ve své úvaze nemýlil. Nicméně jak reagovala část českého publika? Velmi podrážděně. Včetně toho, že jsem musel na policii tzv. podávat vysvětlení, neboť nějaký politicky korektní český vlastenec na mě podal trestní oznámení. A to jsem tam nenapsal, že Češi kradou kocourky! Přitom znám dost bílých (když se umyjí), kteří nepohrdnou pejskem či kočičkou, ne z Čapka, ale z teplé boudičky, ve slaninovém kabátku a s česnekovými knoflíčky.
Jaký je tedy rozdíl mezi horlivým romským aktivistou a výše představenými zastánci českého národa? A to nemají roduvěrní a za českou spravedlnost a práva bojující zapálenci v zádech kupříkladu informaci, že Facebookem se žene rasistická protičeská lavina a policie s ní nemůže nic dělat. Možná by neškodilo být v odsuzování a zesměšňování „mikešovské“ přepjatosti romského aktivisty poněkud opatrnější.
