Vzpomeňme chování lidovců v minulosti. Vždy, když se dostala koalice, v níž byli zúčastněni, nějak do úzkých, vystoupili s ušlechtilým postojem, že problémy se mají řešit zpříma a morálně. A dodali: pokud naši větší partneři nedokáží vyhovět přísným pravidlům mravnosti, my, lidovečtí politici, vždy držící se Ježíšova přímočarého: "Tvoje řeč budiž: Ano, Ano; Ne, Ne!“ budeme muset ze spojení s pokračující necudností odstoupit.
Zažil si to kupříkladu Václav Klaus, jemuž Josef Lux oznámil, že čeští lidovci s nějakým Bácsem a Singhou do holportu nepůjdou, schytal to Stanislav Gross, když mu ústy Miroslava Kalouska bylo řečeno, že do tak hnusně získaného bytu žádný člen KDU-ČSL na návštěvu chodit nebude, ne a ne! Vždycky, když se to s někým rozhoupalo, přispěchali vedoucí činitelé této strany středu a s morálním gestem ho z houpačky vyklopili.
Dneska se to velmi kolébá s Jiřím Čunkem. Pokud to na něj někdo všechno nastražil, jak se občas naznačuje, musel to být vskutku kardinál Richelieu, Joseph Fouché a Machiavelli dohromady. Poněkud drsné harašení, všelijaké podezřelé kšeftíky a nakonec ještě obvinění z rasismu; i když Čunek říká, že nic z toho není pravda, taková všelijaká nic by udolala i osla, natožpak předsedu KDU-ČSL.
Strana zatím za šéfem stojí. Sice někteří tak všelijak na čestné slovo, s obezličkami, výmluvami a slovním kouzlením, nicméně stále ho podporují. Jenomže Martin Bursík a jeho zelení převzali, zdá se, úlohu lidovců z řady předchozích kauz. Čím dál tím zřetelněji oznamují, že oni tedy s Čunkem ne. Najednou stojí KDU-ČSL v jedné linii s těmi, které kdysi z morálních důvodů zahnala do kouta. A zelená záplata na lidovecký pytel je v tomto případě hrubší o to, že kdyby celá událost skončila výraznější porážkou lidovců, hrozil by KDU-ČSL v případných předčasných volbách propad pod příslovečných pět procent. Pověstný tradiční politický jazýček na vahách české politické scény by ukously zuby vlastního předsedy. Definitivně mohla by se do nenávratna vytratit zásada monsignora Šrámka, lidovce z nejlidovcovatějších: "Být vždy při tom!” Návrat zpod pětiprocentní gilotiny je sotva předpokladatelný, alespoň pokud by zdejší politika a občanstvo jely svými zajetými kolejemi.
A bursíkovci by na takovém propadu lidové strany rozhodně netratili. Lze předpokládat, že mnozí voliči KDU-ČSL, ne samozřejmě oni věční a ortodoxní, kteří si ztotožňují volbu lidovců s návštěvou kostela, ale spíše ti, kteří dali této straně hlas, protože se jim nechtělo věnovat ho jednomu z molochů, ať už modrému či růžovému, nyní volili by dost možná právě alternativu zelených. V případě pádu KDU-ČSL poskočila by nejspíš Bursíkova strana na politické houpačce zase o kousek výš. Tedy proč nezáplatovat, když to materiálně o nějaké ty hlasy posílí a duchovně přinese morální uznání!
Lidovecká politika byla po desetiletí vždy velmi obratná. Uměla přestoupit z vlaku do vlaku, aniž by to vypadalo, že zradila někdejšího mašinfíru z důvodů zištných. Umně přesvědčila veřejnost, že jí opouštěný strojvedoucí vede politické vagóny na slepou, pro občany nebezpečnou kolej. Nyní dostali podobné označení ovladači lidovecké drezíny. Jak se s tím vyrovnají, uvidíme. Bude to chtít veleobratnost nějakého pátera Josefa.
