Vnitřní krize demokracie představuje pro evropské společenství větší ohrožení než islámský terorismus. Po konferenci věnované českému národnímu zájmu to v Událostech, komentářích prohlásil ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD).
Zaorálek připomněl, že Československo po první světové válce vzniklo jen díky dobré konstelaci geopolitických sil v Evropě a upozornil na to, že právě starý kontinent rozhodne o české budoucnosti.
„Můžeme se zajímat o to, co se děje v Číně nebo ve Spojených státech, ale to, co by nás mělo nejvíc zajímat, je osud Evropy,“ podotkl. „To, co nás nejvíc ohrožuje, nejsou divoké tlupy islamistů někde v poušti, ale krize, kterou pociťujeme my tady uvnitř a ve které máme problém vytvořit dobré ekonomické vládnutí a fungující demokracie.“
Akutním úkolem Evropské unie je podle něj vyvinout unijní strategii pro neklidný sever Afriky (zejména s ohledem na rozklíženou Libyi) a západní Balkán.
Zaorálek: Chybí nám důvěra v instituce
Zásadní českou slabinu spatřuje v nedostatečné infrastruktuře, inovacích a institucích. Ministr se při tom odvolává na slova Tomáše Garrigua Masaryka, který se už po vzniku samostatného státu obával o to, zda se Čechům podaří překonat nechuť k institucím, jíž si přinesli ze starého Rakouska – a podle šéfa tuzemské diplomacie je tato obava platná dosud.
„Nemáme smysl pro instituce a jejich kvalitu. Jestli je něco výzva pro náš zájem, tak je to respektovat instituce,“ prohlásil a zdůraznil, že je v národním zájmu integrovaná, a nikoliv dezintegrovaná Evropa a účast Česka v tomto společenství. „Bude pro nás historicky nebezpečné, pokud se Evropa bude rozpadat. Pokud se v Evropě vytvářejí póly, vede to k válce.“
Kmoníček: Být jasným Západem
Obdobně mluvil i šéf zahraničního odboru kanceláře prezidenta republiky Hynek Kmoníček. „Nejdůležitější bezpečnostní klauzule je pro nás ‚Být jasným Západem‘, součástí Evropské unie a té její části, která sebe sama jako nezpochybnitelný Západ vnímá,“ uvedl s tím, že prezentace Česka coby nedílné součásti západní Evropy považuje i za jeden z hlavních úkolů pro tuzemskou diplomacii v nadcházejícím čtvrtstoletí.
„Naším dlouhodobým úkolem je sloučení zeměpisných a mentálních map,“ konstatoval. „Na zeměpisných mapách vypadáme jako střední a východní Evropa. Sami sebe cítíme jako Evropu západní a rádi zdůrazňujeme, že když se od nás jede na východ, dojedeme do Vídně – a ta přece na Západě je. Jedna z největších výzev bude, abychom se stali automatickou součástí Západu v podvědomých mentálních mapách našich spojenců.“
