Jak kde. Indie za každou dívku, která přijde na svět, Česko za tu, kterou se nepovede sprovodit ze světa. Indická vláda míní dát sociálně slabším rodičům, jimž se narodí děvčátko, v přepočtu až šest tisíc korun. Důvodem je rostoucí nepoměr mezi muži a ženami, kterých se rodí každým rokem méně. A smyslem lepší výchovy dívek v rodinách a umožnění jejich kvalitnějšího vzdělání. Proto mají chudé dívky navíc dostat ještě 40 tisíc po dovršení 18 let a po dokončení školy.
Současnou situaci v Indii sociologové hodnotí jako krizi. Zatímco světový průměr je 1050 dívek na tisíc mužů, v Indii je jich na tisíc mužů jen 927. Počet dívek se snižuje záměrnými potraty, neboť Indové preferují narození syna - ten je živitelem rodiny a sponzorem rodičů ve stáří. A i když jsou předporodní testy na určení pohlaví a následné potraty zakázány, rodiny je riskují, protože v tamním sociálním a kastovním systému jsou dívky pro rodiče větší zátěží. Věno dívky, která si bere vysokoškoláka, může v přepočtu činit až půl milionu korun.
Sociologové také varují, že mladí muži bez žen mohou zvyšovat kriminalitu, zvláště pokud jde o zneužívání dětí a znásilnění. Předpokládaný efekt prvního roku porodného za dívky je podle indické ministryně Renuky Chowdhuryové 100 tisíc dívek navíc. Jestliže Indie opravdu začne svou ženskou populaci dotovat, může jen získat - od snížení rizika mužské kriminality, přes redukci diskriminační interrupční praxe až po výrazné zlepšení možnosti uplatnění žen jak v rodině, tak v občanském životě.
U nás máme žen o 180 tisíc víc než mužů a naši sociologové v tom nevidí jiný problém než vyšší počet osamělých matek a feministek. Ženské populaci není třeba poskytovat zvláštní výhody, vyjma oněch souvisejících s jejich fyziologickými odlišnostmi, např. v mateřství. Jak se ale po nedávném líčení u brněnského krajského soudu zdá, právě ve výchově k mateřství naprosto není vše tak úplně v pořádku. V kauze šestadvacetileté matky, která žalovala nemocnici v Jihlavě za to, že se jí po interrupci dvojčat narodila zdravá dcera, se plasticky i drasticky ukázalo, že žádná sexuální výchova nemůže nahradit rodinnou a mravní výchovu. Ale také jak zištnost bez špetky citu je v tržní společnosti schopna postavit mateřství na hlavu. „Průlomový“ soudní verdikt sice požadovaných 300 tisíc odškodnění snížil na 80, nicméně nemohl (a ani nechtěl) snížit morálně devastační dopad kauzy. Naopak soudce, který onu zvláštní osobu váhal vystavit veřejnému přelíčení, byl seznán podjatým. Označila ho tak ta, jež nepřemýšlí, jak zareaguje její dítě, až se dozví, že požadovala odškodnění za to, že žije.
Bohužel, i některé odezvy vyvolané touto šokující ukázkou mateřství jsou dalším příkladem vykolejené psychiky: „To děcko tu nemá co dělat, byla to svobodná volba té matky. Proč jste najednou proti tomu, že ta matka chce prachy za to, že se jí omylem narodilo děcko? Nejste náhodou všichni nějací středověcí fanatici? Žijeme v ateistické zemi, tak ať tady platí ateistické názory!“, rozhořčeně tvrdí „Simona“ na velkém internetovém serveru. A pokračuje: „Jaký to má význam, že zabiju svoje děcka, když po smrti stejně nic není. Jen nicota, která mě soudit nebude.“
Jsou to paradoxy: v přelidněné Asii dostane rodina skrovnou odměnu za narození děvčátka, v srdci vymírající Evropy můžete vysoudit několikanásobek za zpackaný potrat. Kdyby u nás byla výchově dívek včas věnována alespoň taková péče, jakou zamýšlí indická vláda, nebyli bychom vystaveni stresu z podobného projevu mateřské „lásky“, jaký se vyskytl u brněnského soudu. A jeden paradox obecně známý: vyšší životní úroveň nekultivuje vždy duši. Ba naopak: často a snadno vede k dehumanizaci a rozkladu.
