Zdá se, že pořadatelé rádoby prestižních výstav se předhánějí nikoli v kvalitě, ale v horentních pojistkách vystavených exponátů. Současná výstava Amedea Modiglianiho v Obecním domě je pojištěna na částku 46,5 milionu eur, to je asi 1,2 miliardy korun (!). Vysoce tak překonává nedávno skončenou výstavu Decadence Now! (viz blog "Estetizovaná hrůza v Rudolfinu") a drží nový český rekord. Zatímco expozice dekadentních experimentátorů byla především přehlídkou nevkusu, Modiglianiho výstava, která slibovala unikátní estetický zážitek, zase takříkajíc smrdí málem.
Samozřejmě nelze srovnávat dekadentní kýče s výsostným uměním jednoho z protagonistů „pařížské školy“. Světoznámý malíř ženské krásy, sochař a portrétista Amedeo Modigliani má své stálé místo na výtvarném Olympu. Za 36 let pohnutého života vytvořil více než 350 významných děl. Výstava, kterou uspořádal Obecní dům ve spolupráci s galerií Vernon, však reprezentativní soubor jeho díla nepředstavila. Ambiciózní projekt málo známé galerie se zjevně ukázal nad její síly. Není náhodou, že ani jedna výstava Modiglianiho mimořádně cenných obrazů se u nás nikdy neuskutečnila. Žádný z jeho slavnějších obrazů se neobjevil ani na právě probíhající výstavě. Je zde sice množství (silně vybledlých) kreseb a dobových fotografií, ale jen osm jeho olejomaleb (až na jednu výjimku ze soukromých sbírek). Přestože se Modigliani v Paříži několik let zabýval sochařinou, není na výstavě ani jedna jeho plastika.
Na celé expozici je patrná snaha kurátorky Sereny Baccaglini zaplnit dva sály sbírkou exponátů s alespoň přibližným vztahem k Modiglianimu. Jsou zde čtyři díla umělcovy největší lásky Jeanne Hébuterne, jeden obrázek od Modiglianiho sestřenice Olgy, jedna Picassova kresba, dva obrazy Maxe Jacoba a sedm olejů stylově nesourodého Františka Kupky. Protože vystavené obrazy jsou většinou menších rozměrů, Modiglianiho velikost zřejmě mají navodit jeho (a jeho přátel) mnohonásobně zvětšené fotografie. Více než výstava Modiglianiho díla je to tedy výstava o něm, o jeho souputnících a jeho době. Ve výběru i uspořádání převládá ilustrativnost a improvizace, třebaže část exponátů zapůjčil římský „Modigliani Institut Archives Légales“ (např. malířovy skicy a poznámky na notovém papíře nebo jeho kavárenské črty). Pozorný návštěvník se neubrání dojmu určité chaotičnosti, objeví i chyby v popiscích k exponátům a v jejich umístění. Zvlášť kuriózně působí reprodukce (!) obrazu „Portrét Anny“ (který je dokonce jako upoutávka na plakátech a programu výstavy) s připojenou vysvětlivkou, že „originál ze švýcarské soukromé sbírky je kvůli technickým problémům opožděn a na výstavě bude k vidění od ledna 2011.“ Návštěvníci (platící plné vstupné 240 Kč) nemají k dispozici ani tak základní součást výstavy jako je (dlouho avizovaný) katalog, a to ještě ani měsíc po zahájení výstavy.
Pozadí projektu, prezentovaného jako Modiglianiho „historicky první unikátní výstava“, dokresluje příběh jeho přípravy, která rozhodně nebyla jednoduchá. Původně byla výstava proponována pro Museum Kampa (kvůli tamnímu bohatství Kupkových obrazů) a měla začít už 12. listopadu. Spojením díla dvou velikánů – třebaže žánrově odlišných – kurátorka výstavy zřejmě chtěla překlenout předpokládaný nedostatek Modiglianiho reprezentativních prací. Tento nedostatek se ovšem ukázal být pro pověst Musea Kampa nepřijatelný a ze spolupráce sešlo. Vyplývá to i ze sdělení ředitele Musea Kampa Jiřího Lammela: „Museum Kampa uvítalo ukončení spolupráce se společností Vernon Consulting s. r. o., neboť necelý měsíc před zahájením výstavy tato společnost nebyla s to předložit kompletní seznam děl, a navíc kvalita připravované výstavy neodpovídala standardům Musea Kampa.“
Mohlo by se zdát, že podobně úzkostlivě by měl o své renomé pečovat i Obecní dům. Aby ani poněkud nepřipomínal okřídlenou story o tom, jak dříve loupežníci číhali celý den na stromě, až potáhnou kupci, zatímco dnes jim stačí posadit se za okénko pokladny a jen vybírat a vybírat. Jistý rozdíl zde ovšem je – zatímco dříve kupci „solili“ pod napřaženými hlavněmi bambitek, dnešní návštěvníci tak činí dobrovolně. Ale ruku na srdce: vždyť i jen jediný Modiglianiho olej „Marevna“ (portrét první kubistické malířky v Paříži) za nějakou tu stovku stojí.
- Amedeo Modigliani zdroj: Vernon http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2159/215865.jpg
- Amedeo Modigliani / Jeanne Hébuterne s červeným šálem zdroj: Wikipedia http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/18/1731/173056.jpg
- A. Modigliani / Marevna (1919) zdroj: Vernon http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2159/215856.jpg
