"Hospodářská recese poráží vlády tří zemí východní Evropy." I takhle reagoval na pád Topolánkovy vlády zahraniční tisk. Citát patří španělskému El Paísu, který ve svých prvních reakcích - a pro nás v ČR dost nepochopitelně - přisuzuje pád vlády ekonomické situaci a hospodářské krizi. Explicitně naši zemi (a naši ekonomiku) srovnává například s Lotyšskem a Maďarskem (a jejich ekonomikami): "Nejprve to bylo Lotyšsko, pak Maďarsko a teď přišla řada na Českou republiku. Ekonomická krize působí pády vlád na východě Evropské unie v důsledku finančních turbulencí a lidových protestů." Článek dokresluje ještě působivá fotografie z Rumunska. Je na ní zachycená zničená stařena v šátku na pozadí nuzných chatrčí. Pod článkem je podepsaná zvláštní zpravodajka, která ovšem sídlí ve… Varšavě.
Ano, můžeme se rozčilovat nad tím, jak zkresleně nás v zahraničí vidí. Články v podobném duchu se objevovaly i například ve francouzském tisku. Můžeme se rozčilovat nad jejich nepřesnostmi. U nás šlo přece o ekonomiku jen okrajově. Mnohem víc šlo o vnitropolitické spory. Naše hospodářství je navíc mnohem stabilnější a odolává krizi mnohem lépe, než Lotyšsko a Maďarsko. Nic naplat. Přesto nás na západě Evropy házejí do jednoho pytle a jak i pád vlády ukázal, nic se na tom nemění. Často není tak důležitá skutečnost sama, ale to, jak ji vidí zvenku. Od toho se pak z velké míry odvíjí i síla naší měny, důvěra v hospodářskou stabilitu, investice…
Další den, 26. 3., už sice El País svá předchozí tvrzení trochu korigoval. Přiznal, že pád české vlády je z velké části vzdálený ekonomické vichřici, a že je spíš důsledkem střetů mezi stranami a osobních rivalit. O to víc se ale zabýval dopady pádu vlády na „znepokojivou ospalost, s jakou Praha vykonává své předsednictví v EU, které je spíš jen virtuální a ve stínu hlavy státu Václava Klause, radikálního euroskeptika.“
Klaus a Rusko
Co tím vlastně myslel premiér Topolánek, když 25. 3. v České televizi říkal, že „pád jeho vlády se oslavoval nejvíc na Pražském hradě a ruském velvyslanectví“? Ano, že vládu položil Klaus svým vlivem na rebely ve Sněmovně. A Rusko? Moskva slaví především pád vlády, která „proti němu" vyjednávala s Američany o radaru. Máme ale Topolánkova slova chápat také jako vyzdvihnutí vztahu českého prezidenta a Moskvy? Nebylo by to poprvé, co by se takové spojení objevilo. Už v minulosti Klause mnozí obviňovali z napojení na ruské finančníky (např. údajná tajná schůzka s ruským oligarchou a šéfem ropného gigantu Lukoil Alekperovem, financování překladu Klausovy knihy do ruštiny, jeho výroky o tom, že Rusko není hrozba…) Hrad to popírá.
Bez zajímavosti není také to, že silné vazby na Rusko (a na KGB) má podle mnohých Declan Ganley, iniciátor irské kampaně proti Lisabonské smlouvě. Publicista Jan Urban a další píší mimo jiné, že Ganley těsně po pádu železné opony, tehdy ve svých 19 letech a bez znalosti ruštiny, ovládl vývoz ruského hliníku a dřeva na západ přes rižský přístav. Obchod s hliníkem a dřevem i rižský přístav tehdy kontrolovala KGB. A teď: Co mají Klaus s Ganleym společného? Radikální odpor proti Lisabonské smlouvě. Setkali se v listopadu v Irsku a jsou ve spojení. A proti silné Evropské unii je přece i Rusko. A právě Rusko! Podle novináře a spisovatele Karla Hvížďaly je silná a sjednocující se Evropa trnem v oku Moskvy. Jednotná Evropa by totiž byla hůře vydíratelná.
Příkladem Unii
A o tom, že to s tou evropskou politikou stejně nemyslíme nijak vážně, svědčí například i tolik diskutovaný přístup české vlády (v demisi) ke šrotovnému.
Zajímavá čísla se totiž objevila ve statistikách o prodeji aut z posledních dvou týdnů. Škoda Fabia je v Německu druhým nejprodávanějším autem. Prodej Škodovek mimořádně vzrostl i u našich dalších sousedů, na Slovensku. Ekonomové oba údaje dávají do souvislosti se šrotovným, které v Německu i na Slovensku vyplácejí. Naše Škoda tak těží ze šrotovného u sousedů. Sami jsme ale šrotovné v ČR pohřbili. Česká vláda se tak zachovala jako typický parazit na společném trhu. Těží z výhod u sousedů, sama ale do projektu nehodlala investovat. Ano, mnozí jistě řeknou, jak chytré: Nic nás to nestojí a máme z toho výhody (ostatně to je pro mnohé největším smyslem členství v Unii: co nejvíc brát a co nejmíň dávat). V současné době ekonomické krize by ale měly členské státy spolupracovat, podílet se stejnou měrou na pomoci slabším článkům a společným odvětvím. A od předsednické země by se to očekávalo tím víc… Navíc, Česká republika tu přece není sama. Je součástí většího ekonomického celku. Důsledkem toho je i to, že se jí krize nevyhnula (ač si to mnozí předtím mysleli), a ani východisko z ní nebude možné najít samostatně (zvlášť pro zemi z velké části závislé na vývozu do zahraničí).
