V sobotu 3. května představil starosta Lvova Andrij Sadovyj před vchodem do lvovské radnice poničenou ukrajinskou vlajku z Majdanu v Kyjevě, která má být předána jednomu z místních muzeí. Jedná se o jeden z mnoha příkladů nové symboliky, která se nyní na Ukrajině tvoří a jež je důkazem toho, nakolik celý konflikt od listopadu Ukrajinu v symbolické rovině mění. Ukrajina se samozřejmě může s následky režimu Viktora Janukovyče i předchozích vlád potýkat velmi dlouho a složitě, ale ať už dopadne současná konfrontace jakkoliv, vrátit stav zpět před Majdan bude nemožné.
Dá se říci, že Ukrajina v symbolické rovině částečně dohání to, co se nepodařilo dotáhnout na začátku 90. let po rozpadu SSSR. Důkazem toho bylo spontánní masové odstraňování pomníků Lenina, které byly dříve hromadně demontovány pouze na západě Ukrajiny. Například v Kyjevě byl sice pomník Lenina z dnešního Majdanu odstraněn již v 90. letech, ale jiný nedaleko od Majdanu na křižovatce ulic Chreščatyk a Tarase Ševčenka přežil až do loňského prosince. Tato situace v jistém smyslu dokládá nevyrovnanost Ukrajinců s jejich sovětskou minulostí, což se teď nicméně viditelně do značné míry mění (byť na východě země, především v Donbasu stále ještě pouze v omezené míře).
V porovnání s tzv. Oranžovou revolucí z roku 2004 má Euromajdan mnohem větší symbolický potenciál. A to především díky tomu, že se protesty díky zásahům vládních jednotek změnily v násilnou konfrontaci, při níž byla zabita více než stovka lidí – tzv. „Nebesna Sotňa“. O síle tohoto symbolu svědčí další spontánní iniciativa – přejmenovávání ulic a náměstí na „Hrdinů Majdanu“ nebo „Nebesnoji Sotni“ atp. Není bez zajímavosti, že často byly změněny takové názvy jako „Sovětská“ nebo „Leninova“ (což vyjadřuje totéž jako demontáže pomníků). V Kyjevě by takto měla být přejmenována jedna z nejvýznamnějších ulic v centru města, na které zemřelo nejvíce protestujících – Instytutská a ve Lvově už byla oficiálně přejmenována ulice Hvardijska (před vojnou v polském Lvově Kadecka) nedaleko Stryjského parku.
Podobně důležitá je i konfrontace se sousedním Ruskem, která napomáhá tomu, že se snad poprvé od 90. let Ukrajinci výrazněji sjednotili. Zatímco ve Lvově je naprostý klid a ticho (místní Euromajdan už byl definitivně zlikvidován), ve městech jako je Oděsa, Charkov, Dnipropetrovsk nebo Doněck probíhají vedle pokusů o separatismus, který je ale zcela evidentně „importovaný“ z Ruska na místní poměry i relativně velké proukrajinské manifestace.
Různá symbolika a jakási národní mytologie hrají zcela zásadní roli v kolektivní paměti a je klíčová především v období různých společenských změn. Euromajdan respektive „Nebesna Sotňa“ a spolu s tím hnutí za odstranění ukrajinských Leninů i konfrontace s Ruskem jednoznačně mají narozdíl od Oranžové revoluce potenciál jakéhosi nového symbolického „založitelského mýtu“ a jako takové zcela jistě Ukrajinu změní. Jak konkrétně a v jak dlouhé perspektivě ale teprve ještě uvidíme.
