Požádali mě, abych upozornil na zajímavou vánoční muziku. Pominu-li neustálý nátlak koled ve všech chutných a často velmi nechutných podobách na snad každém veřejném místě, kam se vrtnete, z každého rádia, a pominu-li dále fakt, že sami nejlíp víte, co chcete na Vánoce poslouchat, jaká muzika vám nejlépe k této době pasuje, musím přece jen poznamenat, že existuje pár kousků, které nejsou až tak známé, a vy je tudíž znát nemusíte, a pak pár kousků, které se prostě hodí vždy.
Tak do toho: na jiném místě těchto stránek uvádím, že už od roku 1973 poslouchám pravidelně na Vánoce při zdobení stromku skladbu Christmas Time od Deža Ursínyho s textem Juraje Lihosita. Z desky Provisorium, kterou tehdy vydal Supraphon. Obávám se, že ji nelze najít ani na internetu a nejspíš ani v obchodech (reedici vydal v roce 1995 Bonton). A tak vám nezbývá, než mi věřit. Tak nádhernou devatenáctiminutovou kompozici pro vánoční čas jinde nenajdete. Dežo Ursíny byl, jak fanoušci vědí, naprostá ojedinělost.
Kdybyste se náhodou chtěli nechat vést mými doporučeními i v dalších dvou případech, bude to nejspíš podobně obtížně. V roce 1989 vydal Wynton Marsalis u Sony desku Crescent City Christmas Card. Zjazzované koledy, které posunuty mimo nasládlá pole dostávají v podání Marsalisova bandu výrazně osobitý nádech. A to použil ty nejznámější z nejznámějších. Myslím, že svět na tuhle nahrávku dávno zapomněl, já ne. Tu už můžete najít na internetu.
Podobně zajímavá, i když ze zcela jiného konce pohledu na koledy, je nahrávka vokálního amerického souboru Take 6. Jmenuje se He Is Christmas, je z roku 1991 a tito věřící muži vánoční hudbu mají přímo v buňkách. Jejich čistě ákapelové podání vás zanese až někam do harlemského kostela na vánoční mši. Strhující pohled i poslech.
A na závěr zcela opustím originalitu, pokud horní výběr za ni lze považovat, a dodám dva zcela klasické opusy. Jednak Vánoční oratorium Johanna Sebastiana Bacha. Doporučuju podání Anglických barokních sólistů a Monteverdiho sboru vedených Johnem Eliotem Gardinerem, uznávaným a tradičním specialistou na tzv. autentickou interpretaci. V tomto podání, v nahrávce z roku 1987, máte šanci se tak nejspíš nejvíc přiblížit tomu, jak Bachovu hudbu slýchali třeba na Vánoce jeho současníci.
Konec bude patřit české specialitě – České mši vánoční Jakuba Jana Ryby. Určitě jednou z nejzajímavějších a nejceněnějších nahrávek téhle až zprofanované muziky je ta s Magdalenou Koženou. V roce 1998 ji doprovodila Capella Regia Musicalis, soubor vedený Robertem Hugem. Také na dobové nástroje. A to vše vyšlo tehdy u světově nejkvalitnější klasické značky – Archiv Production tehdejšího Polygramu, dnešního Universalu. Stejně, mimochodem, jako onen vánoční Bach.
Svět se mění, jak vidno třeba z toho, že Dežo Ursíny se už bohužel rozkvětu internetu nedožil a nahrávky i vánoční hudby dnes hledáme spíš právě na internetu než ve vlastní diskotéce. Tak si dejte tradici aspoň při poslechu některé z uvedených nádherných nahrávek.
Pěkné Vánoce!
