"Cenu získává Václav Moravec," zaznělo v oddělení osobnost publicistiky. Otázky Václava Moravce uspěly. A tím radost České televize skončila. Ostatní pobrali zástupci ostatních. Což vyvolává otázky jiné. Sezónní poryv, programová rozběhlost ČT, špatné zacílení, nebo se hlasující rekrutují převážně z řad sledovačů komerčních stanic? Odpovědi rád ponechám zasvěceným analytikům. A řešení tvůrcům a sestavovačům.
Ostatně jeden fenomén se ukázal zcela jednoznačně. Říká se, že kdo není v televizi, jakoby nebyl. To rčení lze zúžit na účast v nekonečných seriálech. Ty obličeje vtloukají stále úspěšněji. Právě nejspíš té hlasující většině. A tak hlavní cenu a dvě kategorické pobrala Hana Maciuchová. Kdepak procítěné a odstíněné výkony ve filmech, na divadle, v inscenacích. Denní přítomnost v přehlídce povrchnosti ji vynesla až tak vysoko. A tak, pane Viktore Preissi, ale i třeba Miroslave Donutile, musíte taky tudy. Pokud chcete obecnou popularitu. Zajímalo by mě, jak by se dnes zachovali takoví Rudolf Hrušínský, Josef Kemr, Miroslav Horníček, Jan Pivec nebo Dana Medřická. Žádné umělecké série propracovaných skorofilmů typu Nemocnice nebo F. L. Věka. Ale denní únavná rutina povrchních pseudopříběhů vítězí.
Některé kategorie braly tradičně - Gott a Bílá, jiné překvapivě. Vedle zmíněné Hany Maciuchové ještě třeba Karel Voříšek nebo asi nejvíc primácká soutěž Hádej, kdo jsem. Vše předělovaly výstupy kaprů. Podle snad vzoru Andělů i tentokrát přicházely některé nečekané dvojice. A právě ty přinesly dvě příjemná vybočení - duet Karla Gotta s Lucií Bílou snad poprvé umožnil vidět Lucku, jak exponovaně nepřepíná hlasivky a Gipsy.cz s Ewou Farnou zas příjemně zparodovali zavedená klišé bojujících rapových skladeb současnosti. Nejhorší kapři pak byli pánové z Čechomoru. Ten jednak nebezpečně sklouzává do vod všeobjímajícnosti a jednak jejich vypreparovaná lidovka se jakoby vzpírala prázdnému otevírání úst a markýrování nástrojů nejvíc. Smrt playbacku!
Moderátorem se stal Leoš Mareš, který jakoby chtěl předvést, že umí mluvit i bez exprese a současně ukázal další lidský rozměr. Kdo z národu pejskařů by mu nerozuměl! Body už na příští ročník. A samotní moderátoři večera? Rozjetá Tereza Kostková převálcovala Dalibora Gondíka. Což mohlo být vcelku dobře, ale řekl bych, že jí skromnější role po boku Marka Ebena sluší podstatné víc. Umožní jí lépe zapínat brzdy bujarého stylu. Takhle by se býval často hodil ABS. Další ročník ankety s bezkonkurenčně nejpitomějším názvem skončil. Televize mají o čem přemýšlet.
A ještě dovolte malou poklonu. Na zbídačelém českém vydavatelském poli se objevil osvícenec. Petr Ostrouchov, známý z kapely Sto zvířat, založil malé vydavatelství Animal Music a začal mapovat český jazz. To zní až strašlivě - řada podobných nahrávek jakoby nepřímo zdůrazňovala ono český, tedy nepůvodní, rozbředlý, okoukaný a nudný před slovem jazz, tedy hudbou, která nezná hranic a jde neustále dopředu. Tak tady, soudě podle čtyř aktuálních nahrávek, to s českým jazzem zdaleka není tak špatné. Umí nacházet správné ozvuky světového dění, přidává domácí zběhlost, virtuozitu, kompoziční neotřelost a naprosto současné posunování žánru.
Mluvím o novinkách Libor Šmoldas Trio - One Playground, CD kvartetu Jaromíra Honzáka A Question To All Your Answers, aktuálním držiteli Anděla pro jazzovou nahrávku roku (www.jaromirhonzak.com), v New Yorku natočené nahrávce kvartetu Ondřeje Pivce s názvem Overseason (www.ondrejpivec.com) a o zajímavém česko-polském kvartetu Davida Dorůžky se zpěvačkou Josefine Lindstrand - křehkostí samou - s názvem Silently Dawning.
Vynechte seriály a pusťte si kvalitní muziku!
