Nechystám žádný žánrový posun, říkala nám Suzanne Vega před svým letošním koncertem ve Švandově divadle. Trochu mě to udivilo - chystala debut u jazzového labelu Blue Note. Stejně jako před časem třeba Van Morrison - ten ale pro tuhle značku připravil bluesovou nahrávku.
Suzanne Vega je už dlouho známá jako písničkářka specifického, jakoby znaveného projevu. Několika hitů, z nichž největší je zřejmě Luka, co žije v sousedství. Novinka nazvaná Beauty a Crime, Láska a zločin takový zjevný průlom neobsahuje, je ale solidní kolekcí nových, jakoby už známých písniček. Jaké od Vegy čekáme. Nesmírně důležitou roli hrají aranže, vyhrávky, figury a dokonalost doprovodu i zvuku. Které balí normální písničky do hávu občasné výjimečnosti. Není to určitě špatná deska, ale zůstane jen další položkou v diskografii této newyorské písničkářky. S několika výbornými nápady - jako když o svém městě tvrdí: New York je žena, přiměje vás k lásce i pláči, ale pro ni jste jen jeden z mnoha (www.suzannevega.com).
Škoda promarněné šance k posunu a třeba jemnému jazzovému hávu. Ale kdo ví, třeba by se to líbilo jen mně a ostatní přimělo k pláči.
41letá norská zpěvačka a autorka Silje Nergaard vydává právě svou pátou světově distribuovanou desku - Darkness Out Of Blue. Od mezinárodního debutu v roce 2000 je považována a uznávána za jazzovou zpěvačku, předtím se pokusila prosadit v Londýně coby popděvče, ale k jazzu ji to táhlo a v něm nakonec uspěla. Na novince jakoby si ale na popový odskok vzpoměla. Její melodie, protože napsala repertoár desky sama, jsou občas lehce blyštivé a jen instrumentální okolí ji drži v korytě. Nicméně její nahrávka je zajímavá, poslechu vícerého hodná a vlastně zajímavější než Vezina. A je jen dalším potvrzením norského jazzu coby vrcholné světové úrovně. Vše nahráno v severských studiích se severskými muzikanty s jedinou výjimkou - aranží se občas ujal Vince Mendoza (www.siljenergaard.com).
Tyto ženské nahrávky patří k příjemným zásahům tohoto týdne.
