Tak už si konečně česká média povšimla největšího zápisu české muziky ve světě. Po nominaci na Grammy, neproměněné v gramofonek, je dnes v noci na řadě šance proměnit nominaci na Oscary. Markéta Irglová z propasti nenápadnosti během pouhého roku vystoupala tam, kam se jinak dívají jen sportovci nebo zástupci klasických hudebních formátů.
Dovedu si představit to šílenství, kdyby toho dosáhla třeba jedna z našich Lucek, Helenka či Aničky K nebo G. A o to víc nechápu nezájem o tuto moravskou dívku. I když nezájem, zaznamenaly ji přece i nominace na naše provinční Anděly, může se stát Objevem roku! To celou tu situaci asi vystihuje nejlépe. Objevili jsme ji pozdě a jakoby v zástydu se k ní chováme trochu opatrně. Jsou oni ti Američané normální, vždyť tady ji nikdo nezná?!
Jestliže jsem nedávno příkře hodnotil nové Burtonovo zpracování úspěšného muzikálu Sweeney Todd s Johnnym Deppem a Helenou Bonham Carter v hlavních rolích, tak současně vydaný soundtrack můžu je doporučit. Oproštěna od zbytečného krvácení v obraze zůstává na desce samotná hudba Stephena Sondheima, za kterou dostal už všechna možná ocenění před třemi dekádami včetně Oscara, o kterého se hraje opět. Vynikající posmutnělá muzika s velmi dobrými pěveckými výkony obou představitelů. (Na okraj: Zahlédl jsem včera také smutný živý výkon Karla Gotta, kterého si jinak vážím, v závěru předávání cen Novy. Většinou ho živě zpívat nevidíme a řekl bych, že playback by ho měl chránit před sešupem i nadále). Oba američtí herci spolu s přesným a umírněným orchestrem, který z úsporných důvodů zřejmě zůstává na nahrávce v anonymitě, předvádějí špičkové výkony. Pro mě naprostá rehabilitace Sweenyho i Johnnyho. A dámy samozřejmě.
Už začínají chrlit jazzové labely, přes všechny chmurné prognózy vycházejí stále vynikající alba. Po experimentální a nabité Cestě vzhůru (The Way Up) se Pat Metheny spojil s basistou Christianem McBridem a bubeníkem Antoniem Sanchezem v až klasicky jazzovém hraní v klasickém posazu. Desítka Methenyho věcí jen potvrzuje vrcholnou pozici tohoto kytaristy, který naštěstí často zajíždí i k nám. A příště vám povím o novinkách Liz Wright, překvapivé Sheryll Crow a dalších. Hudba ukazuje, že jaro zase přichází.
Ale co hudba! Počasí se nám definitivně zbláznilo. Tedy, nejspíš je to normální. Globální oteplování přece neexistuje, potvrdili volbou opět naši zástupci. Je přece normální, aby před koncem února bylo ke dvaceti. Ale což, hlavně je to fajn. A nevěřte zoufalým zprávám z médií. Na horách je místo sněhu břečka a vlekaři se ještě nenaučili za jízdu na ní dávat výrazné slevy.
Poznámka redakce: Markéta Irglová a Glen Hansard Oscara nakonec opravdu získali.
