Možná do celé Evropy šel včerejší přímý přenos pohřbu Luciana Pavarottiho. Bulvár spekuluje, kdo a jak si rozdělí jeho mimořádný majetek. Mocný muž výrazného vzhledu a neobyčejného hlasu odešel. A zanechal po sobě dvě ženy a čtyři děti. A velký majetek. A především stále plynoucí dlouholetý přísun peněz z užití desítek a možná i stovek dochovaných záznamů jeho zpěvu. Je tedy opera a klasická hudba vůbec v krizi?
Už během přímého přenosu jsme včera říkali, že právě Tři tenoři, projekt, kdy se vedle sebe na stadionu při mistrovství světa ve fotbale v Itálii před 17 lety postavili tři tenoři, tehdy plní sil - José Carreras, Plácido Domingo a právě Luciano Pavarotti, tedy že tento projekt vynesl operu na světlo obecné. A i ti, kdo se jinak o klasiku nezajímají, se zajímat začali. Dobře vybudovaný repertoár koncertů ze skvěle napsaných, obecnému sluchu dostupných operních árií - s patřičně bombastickou prezentací - prostě zabral. Natolik, že následovaly koncerty pro stovky tisíc diváků. Ten největší, v newyorském Central Parku, dokonce pro půl milionu posluchačů. Ale to ještě pořád byla jakž takž opera, i když zpívaná pro davy venku - s nutným použitím mikrofonů.
Následná spolupráce s Bonem z U2 byla pořád ještě tak nějak kvalitní, ale poskakování Pavarottiho vedle italské rapové hvězdy Jovanottiho, spolupráce s dalším Italem, jenž dorazí brzo i k nám – Zuccherem, nebo až trapné trčení mezi kamarády, kteří zpívali Jaksonovu We Are The World, to už byl v lepším případě přesah. A tak trochu až přílišná komerce.
Ale nic naplat, právě díky těmto přesahům, či chcete-li kvůli nim, si úmrtí velkého tenora vysloužilo místa na prvních stranách deníků snad všude, nejen v Evropě. Následoval přímý přenos pohřbu a Nesun Dormu zná snad každý. V takovém prostě žijeme světě.
Ze zcela opačného konce tohoto světa přichází druhá nahrávka vynikajícího slovenského bluesového kvartetu ZVA 12-28 Band. Připomínám, že jeho název vznikl podle SPZ Liazky, která jim vozila aparaturu. Vzácně soudržné a osobité hraní a především zpěv této sestavy se neuhly ani na aktualitě nazvané Za fúzy ma poťahaj… Ty vousy reprezentuje především majitel onoho až neuvěřitelně charismatického projevu, zpěvák, textař a autor veškeré hudby Noro Červenák. No, tedy texty, stačí mu mnohdy tři čtyři slova, která typicky chraplavě promumlá celou bluesovkou a vás napadá, že takhle nějak to fakt museli psát ti praotcové.
Své o tom ví Alice Nellis, která Norův hlas použila do svého výborného filmu Tajnosti a která jím zrežírovala i klip. Je naprosto příznačné, že se tito muži živí, stejně jako sanmarinští fotbalisté, tzv. běžnou prací. V dnešní mediální době jim naprosto špičkové psaní a hraní prostě nestačí. Ale pokud se chcete popídit, neváhejte, takových projektů v našich zemích vzniká tak půltucet za dekádu. www.zva12-28band.sk
