Kouzlo, Magic, pojmenoval Bruce Springsteen své nové album, které vychází v úterý, po pětileté odmlce od poslední desky s E-Street Bandem. A jako ozvěna úplných začátků nejspíš, protože první koncerty turné k novince zahráli Springsteenovi v Asbury Parku v New Jersey, v domácím prostředí (Bruce se nedaleko odtud narodil a místu věnoval svůj debut).
Ostatně ta ozvěna je na novince patrná. Balili ho tehdy do hávu „nový Dylan“ a on se z něj vyhrabal až průlomovým albem Born To Run. Magic míchá ozvěny až dylanovské s těmi pozdějšími razantními a typickým doprovodem kapely se zdůrazněným sférickým zvukem. Springsteen vyplnil těch pět let až ostře countryovými pokusy a návrat k rocku mu evidentně svědčí. Umí pořád napsat zajímavou muziku, umí ji osobitě nazpívat, umí být nenapodobitelný. Nic na tom nemění fakt, že skladby už jako bychom od něj slyšeli dřív. Neboli, pokud chcete mít nového starého dobrého známého Bruce Springsteena, Magic je naprosto správná volba. Pokud byste čekali nějaká překvapení, odskoky či revoluce, mohli byste čekat marně. Kouzlo prostě spočívá v dobře odvedené práci, známých tricích, které vás ovšem stále budou bavit.
Ivu Bittovou jsem nechal až na druhé místo. Možná trochu neslušně, je to žena, ale adekvátně významu nahrávky. Nápřah novinky kvartetu George Mráz, Iva Bittová, Emil Viklický a Laco Tropp je přitom dosti rázný. Deska nazvaná Moravian Gems (Moravské drahokamy) volně navazuje na velmi úspěšnou desku Morava, kterou před šesti lety s Jiřím Georgem Mrázem, Emilem Viklickým a bubeníkem Billym Hartem nazpívala a nahrála Zuzana Lapčíková. Tehdy i teď šlo a jde o volné nakládání s moravskými názvuky. Pro Moravu napsanými až na výjimku interprety. Pro Moravian Gems vybrané tentokrát čisté lidovky zaranžoval Emil Viklický. Potud je podoba zřejmá.
Největší rozdíl, bohužel pro novinku, je ovšem právě v osobě zpěvačky a muzikantky. Zatímco Zuzana Lapčíková se držela skromného projevu, moravskou lidovou melodiku zpracovávala se zřejmou pokorou a sloužila celku, Iva Bittová, jak už bývá stále častěji jejím zvykem, strhává pozornost na sebe. Nic nejsou platné dokonalé vyhrávky Jiřího Mráze, vynikající aranže i hraní Emila Viklického a prospěšné bubnování zkušeného Laca Troppa. Iva Bittová vše zahltí afektem, exaltovaností, slznými záškyty, manýrami spíš popových zpěvaček. Místo aby vkusně a v klidu šla po nádherné původní melodii, zkrášluje ji sklepním projevem pro plačtivé posluchače, kteří už předtím okusili z jiných soudků.
Mohu se mýlit a je možné, že i novinka, která ovšem své ambice hlásí už přepěkným názvem - srovnejte - prvotina - prostý název Morava, druhotina už pracuje s diamanty. Tak tedy, že novinka ve světě zabere. Ale já bych sázel na přirozený běh věcí. Takhle jde o podle mě promarněnou šanci.
