Evropští politici si v poslední době v Turecku podávali dveře. Přijel německý ministr zahraničí Guido Westerwelle a také britský premiér David Cameron. Návštěva toho prvního Turky jako vždy možná trošku rozčílila, protože i když zemi ujišťoval o vzájemné spolupráci, prohlásil také, že Turecko není pro Evropu vůbec připravené. Zato o návštěvě britského politika se mluví ještě dnes. Proč? Už dlouho nezaznělo tolik pozitivních slov vůči Turecku v souvislosti s Evropskou unií.
Ale aby bylo srovnání. Němci Turecku dlouhodobě navrhují, aby jejich vztahy fungovaly na bázi privilegovaného partnerství, což se ale Turecku nelíbí a nestačí mu to. Naopak tvrdí, že se stále chce pokusit o plnohodnotné členství v Evropské unii a že na to má. Že zatím uzavřelo jen jednu kapitolu přístupových rozhovorů a že požadované reformy jdou extrémně pomalu, to už je jiná. Turecko navíc nedávno překvapilo Evropu navazováním užších přátelství a spojenectví s islámskými zeměmi na východ od Turecka, převážně s Íránem. Vyvstává tak častá otázka západních novinářů nebo i politiků, kteří se ptají, jestli se vůbec Turecko ještě o vstup do EU zajímá, a pokud ano, tak co pro to dělá?
Ale zdá se, že po minulém týdnu Turecko opravdu alespoň jednoho blízkého přítele i na západě má a že alespoň tomu zatím nic vysvětlovat nemusí. Britský premiér David Cameron hlasitě Turecko ujišťoval o tom, že bude velkým bojovníkem za jeho členství v unii a že se bude snažit otevřít mu dveře do Bruselu. Bohatá zkušenost s tureckými imigranty nejen v Německu, možná i strach z dalších vln přistěhovalectví a vliv islámu – to všechno jsou alespoň skryté důvody k tradičním obavám a zdrženlivosti ze strany evropských zemí. O to víc teď bylo překvapeno nejen samotné Turecko, ale i Evropa, jak silnou podporu Cameron projevil. Cameron jako by se díval hlavně do budoucna a uvědomoval si sílící roli Turecka ve světové politice, ale i ekonomice. Řekl, že Evropa bude bez Turecka nekompletní, že ji jako ekonomického partnera potřebuje. A Cameron si uvědomuje možná i nejdůležitější aspekt evropsko-tureckého přátelství. Ten si moc dobře uvědomuje i Turecko. A tedy to, že geografická poloha, kterou má, může zemi a jejím obyvatelům sice někdy velmi znepříjemňovat život, ale někdy by se měla naopak vhodně využít.
Turecko jakožto most mezi Evropou a Blízkým východem je důležitým spojníkem pro tyto dva póly. Ukázalo se to nedávno, když se Turecko opřelo do Izraele kvůli lodím plujícím do Gazy (ať už byly humanitární, nebo ne) a izraelskému zásahu proti nim. Snad každý představitel důležité země se po nejen ústní přestřelce snažil s Tureckem navázat kontakt, vysvětlovat si navzájem, k čemu na diplomatické úrovni došlo, a přesvědčit tureckou i izraelskou stranu o tom, že by se jejich vzájemné potyčky měly zase brzy urovnat. Alespoň s Tureckem se v tomto horkém regionu snaží Evropa vycházet jakžtakž. Že by spolu obě strany mohly vycházet ještě lépe, to se teď snaží Evropě říct právě Británie. Turecku tak nově Cameron prošlapává cestičku. Kdoví kam povede a kam až po ní Turci dojdou.
