Už týden dopadají na Jemen bomby, ničivá zkáza ale nepřichází jen z nebe. Přístav Aden už zasáhly i střely vypálené z lodí, podle svědků z egyptských. Hlavní slovo v operaci nazvané Neústupná bouře ale mají neomezení vládci Saúdské Arábie. Rijád sice nahlas tvrdí, že mu jde pouze o zajištění stability a bezpečnosti v Jemenu, skutečnost je ale zcela jiná.
Králové vládnou v Saúdské Arábii od jejího vzniku v roce 1932 a celou ji považují za svůj majetek. A podobně se chovají i k samotnému Arabskému poloostrovu, na kterém si chtějí udržet co největší vliv. Jejich plány jim však zkřížili jemenští rebelové z řad Húsíů. Jde totiž právě o tyto šiítské povstalce, kteří obsadili hlavní město Saná, donutili uprchnout ze země prezidenta Hádího a chystali se dobýt veledůležitý přístav Aden na jihu země.
V této souvislosti je nutné připomenout, že Saúdové jsou sunnité a že v Saúdské Arábii je státní ideologií wahhábismus, tedy sunnitská fundamentální forma islámu. A radikální wahhábisté šiíty nepovažují za pravé muslimy. Z toho pramení i po staletí přetrvávající spor mezi oběma tábory, který dnes reprezentují dvě regionální velmoci - sunnitská Saúdská Arábie a šiítský Írán. A Teherán podporuje jemenské Húsíe, i když ne v takovém rozsahu, jak Rijád tvrdí.
Nečekaný, ale načasovaný úder
A tak obyvatele jemenských měst před týdnem neprobudil typický ruch v ulicích, ale vybuchující bomby a rakety. Rijád dokonce k útoku na Jemen vytvořil koalici deseti muslimských zemí včetně Egypta, Súdánu, Jordánska nebo Maroka a o všem informoval i Spojené státy. Otázkou je, zda by na šiítské povstalce neudeřil i bez požehnání Washingtonu.
Na druhé straně však Rijád má k dispozici údaje amerických zpravodajských služeb získaných i díky dronům. Právě bezpilotní letouny v Jemenu útočily na bojovníky Al-Kaidy, kteří nejen pro blízkovýchodní region, ale i pro západní země představují největší hrozbu, co se teroristických útoků týče.
A tady je jeden z největších paradoxů nejnovějšího konfliktu na Arabském poloostrově. Saúdové totiž s pomocí Američanů bombardují Húsíe, kteří přitom, kromě jednotek vyhnaného prezidenta Hádího bojovali i s al-kaidisty a džihádisty hlásícími se k hnutí Islámský stát.
Náhodou ovšem zřejmě není ani to, že k úderu na Jemen se Saúdové se svými sunnitskými spojenci odhodlali v době, kdy vrcholily rozhovory o íránském jaderném programu. Pro Rijád je dohoda, která by znamenala zrušení sankcí uvalených Západem na Teherán a obnovení přísunu peněz do Íránu, doslova noční můrou.
Za miliardy z ropy nové zbraně
Saúdská Arábie má nejvyspělejší ozbrojené síly ze všech arabských států v Perském zálivu. A dál mohutně zbrojí. Více než 200 tisícová armáda používá moderní letouny, převážně americké výroby. Před čtyřmi lety Obamova administrativa také dala zelenou obří zbrojní zakázce, na základě které Rijád získá 84 nových amerických letounů F-15 a k tomu Washington slíbil zmodernizovat sedmdesát kusů zastaralejších verzí těchto strojů ve službách saúdskoarabských sil. Celková hodnota tohoto kontraktu činí třicet miliard dolarů, celkem pak Saúdové slíbili utratit za americké zbraně během deseti let rovných šedesát miliard.
Američtí zbrojaři i Washington si tak mohli mnout ruce a výrazně neprotestoval ani Izrael. Pro Tel Aviv je totiž stále mnohem větším zlem Írán. A že je saúdský režim jeden z nejteokratičtějších vůbec, o nedodržování základních lidských práv, zejména žen nebo o šíření wahhábistických, tedy netolerantních myšlenek napříč Evropou, zejména na Balkáně nemluvě, to Spojené státy příliš neřeší.
Důležitější je silný a loajální spojenec, který své postavení nyní potvrzuje i jako vedoucí síla koalice útočící v Jemenu. Paradoxní je, že se do úderu na Jemen zapojilo více zemí než do boje proti hnutí Islámský stát. I tady je ale ochota např. Jordánska a dalších podmíněna právě postavením Saúdské Arábie, která by jinak, jak se říká, uzavřela ekonomické kohoutky.
Stačí připomenout zmíněné Jordánsko, které se v době úderu na Irák Saddáma Husajna po jeho anexi Kuvajtu v roce 1990 odmítlo zapojit do mezinárodní protiirácké koalice. Následný bojkot pak byl pro Ammán, který nemá k dispozici takové nerostné bohatství jako ropné monarchie, téměř likvidační. Jordánský král Abdulláh II. proto drží „linii“, a to i v tažení proti syrskému vládci Asadovi, přestože se spolu ještě za mladých let přátelili a spojovala je i záliba v jízdě na koni.
Podobné je to i s Pákistánem, který se nakonec jako poslední připojil k saúdské protijemenské koalici. Bez ohledu na to, že pákistánské síly jsou unavené a vyčerpané nekonečným bojem s Al-Kaidou. A i když má Islámábád ve svých skladech také jaderné zbraně, ve srovnání se Saúdskou Arábií je jen chudým příbuzným. A Saúdská Arábie, která má druhé největší zásoby ropy na světě a je jejím největším vývozcem, nemluvě o obřích zásobách zemního plynu, si může dovolit poskytnout miliony dolarů komukoli výměnou za potřebnou podporu. Teď v boji s šíitskými jemenskými rebely.
Boháč a chuďas
Jmění saúdské královské rodiny se odhaduje na téměř 14 a půl bilionu dolarů. Naproti tomu Jemen patří k vůbec nejchudším zemím celého Arabského poloostrova. A současné nálety tuto zemi ještě více zničí a rozvrátí, bez ohledu na skutečnost, že Jemen nemá na obnovu země žádné finanční prostředky.
Obyvatelé Jemenu se v této souvislosti ptají, proč saúdské stíhačky střílí rakety na odsolovací zařízení, když pitnou vodu potřebují všichni, vojáci, povstalci i obyčejní lidé. Stejně tak nechápou bombardování uprchlického tábora Mazrak, ve kterém podle Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) přišlo o život 45 lidí a dalších 65 bylo zraněno.
V Jemenu je totiž na útěku kvůli různým dlouhodobým konfliktům na 330 000 lidí. Mluvčí Mezinárodního výboru Červeného kříže v této souvislosti oznámila, že saúdskoarabská letadla zabránila v přistání stroji s jejich humanitární pomocí. Žádá proto „odstranění překážek pro dopravu životně důležité zdravotnické pomoci do Jemenu, která je nezbytná k ošetření lidí zraněných při útocích z minulých dní“.
Situace se tak nadále dramatizuje, a i když na tom mají Húsíové svůj podíl, protože jejich tažení směrem na jih bylo velkou chybou, může zásah Saúdské Arábie a jejích spojenců vyvolat dlouhotrvající konflikt mezi sunnity a šiíty. A to v době, kdy by měly nalézt společnou řeč a zdržet se vzájemných útoků. Islámský stá i džihádisté z ostatních teroristických organizací totiž ohrožují i vládu v Teheránu či Bagdádu a Damašku stejně jako ty v Rijádu, Abú Dhabí nebo Káhiře.
