Uhodily mrazy a smrt kosí bezdomovce. Kmotřička s kosou obchází jejich zákoutí, obydlí z krabic, úkryty pod mosty, stanové lágry i jen tak pohozené spacáky či matrace u zdi a nemilosrdně vybírá svou daň. Se stupni pod nulou přibývá i křížků: jen v Praze je jich už jedenáct, dalšími se to černá v Brně, Plzni, Karviné i na Opavsku. Počty mrazem ohrožených bezdomovců skoro desetinásobně převyšují maximální kapacity nocleháren. Jen v Praze jsou podle odhadu asi tři tisícovky osob bez přístřeší (loni jich bylo ještě o tisíc více), přičemž nabízená kapacita činí necelých 400 lůžek.
Na této nabídce se nejvíce podílí Magistrát hl. m. Prahy, který má pro bezdomovce u Nábřeží Kapitána Jaroše zakotvenou loď – bostel Hermes - s kapacitou okolo 200 lůžek (za přespání se platí 20 Kč). Včera magistrát postavil na Rohanském ostrově vyhřívaný stan pro 50 bezdomovců a v případě přetrvávajících mrazů pod –5 st. C hodlá postavit i další stany se stejnou kapacitou. Jedná se však jen o dočasná krizová humanitární opatření. I když se přístup magistrátu k lidem bez domova zlepšuje, tu největší pomoc, nafukovací halu nabízenou firmou Jablotron pro 120 osob, pražští radní odmítli. Nevědí prý kde ji postavit, protože městské části nechtějí mít bezdomovce na svém území. Dalším pražským poskytovatelem ubytování pro lidi bez střechy nad hlavou je Armáda spásy, která v holešovické Tusarově ulici provozuje ubytovnu pro 38 mužů a 14 žen. Arcidiecézní charita má pro bezdomovce 42 lůžek v noclehárně Azylového domu sv. Terezie v Pernerově ulici v Karlíně. A charitativní organizace Naděje poskytuje lidem bez přístřeší celkem 40 lůžek, z toho 20 ve středisku Na Slupi a 20 v Husitské ulici na Žižkově. Platí se zde za přespání 50 Kč.
Ani v jiných městech (v Praze je až 60 % mimopražských) na tom nejsou bezdomovci o mnoho lépe. Podle šéfa plzeňské městské charity Džemala Gërbaniho bezdomovců meziročně přibývá 10 až 15 procent. Všech 56 lůžek je každý den obsazených, lidé tu přespávají i na tzv. teplých židlích. Brněnská Armáda spásy v Mlýnské ulici disponuje 34 místy pro muže a 12 místy pro ženy. Platba za nocleh je 35 Kč. V Olomouci je asi 600 bezdomovců, ale lůžek v městském azylovém domě jen 48, v noclehárně ještě10 ave středisku Charity dalších 14 pro muže a 8 pro ženy. Přespat se zde dá za 20 Kč (muži) a 25 Kč (ženy) - po dobu tří krizových dnů i na dluh. Noclehárny pro lidi bez přístřeší jsou také v Ostravě (58 míst), Havířově (18 lůžek + židle), Krnově (10 míst) a Opavě (18 míst pro muže, 7 míst pro ženy). V Sokolově narychlo postavili vyhřívaný stan. Střediska Naděje poskytují bezdomovcům nocleh i v Mladé Boleslavi (16 lůžek pro muže a 4 pro ženy) a v Liberci, kde je 16 lůžek. Cílem těchto zařízení je, aby uživatelé přečkali noc v bezpečném prostředí, měli možnost osobní hygieny, získali základní informace pro řešení své nepříznivé sociální situace, měli možnost praní osobního prádla nebo výměny ošacení a příp. i křesťanské duchovní služby.
Nejfrekventovanější a nejdiskutovanější křižovatkou sociálních služeb pro bezdomovce je středisko Naděje v Praze U Bulhara, které mělo být podle rozhodnutí magistrátu vyklizeno už v květnu 2010. Toto nízkoprahové denní centrum naštěstí funguje dodnes a nabízí bezdomovcům vedle zprostředkování ubytování v zařízeních Naděje a dalších organizacích, také zdravotní a psychologickou pomoc, vyřízení osobních dokladů, zdravotního pojištění apod., zprostředkování obnovy přirozených vztahů s rodinou, přáteli a spolupracovníky, řešení závazků a získání zaměstnání nebo jiného legálního příjmu. Navíc, a to je právě v těchto mrazivých dnech životně důležité, operativně umožňuje klientům přespat na stovce „teplých“ židlí v prostorách centra. Toto nouzové přespání, které může zachránit život, je v Praze možné ještě na 30 židlích v jídelně charitního Azylového domu sv. Terezie v Pernerově ulici.
Podle ředitele Naděje Ilji Hradeckého smí centrum U Bulhara legálně fungovat jen do konce dubna 2012. „V současné době jednáme s magistrátem o prodloužení nájemní smlouvy na pozemek. S tím půjdeme na stavební úřad Praha2 abudeme žádat o prodloužení souhlasu s užíváním stavby. Tak to děláme vždycky po několika měsících, je to únavné, ale jen tak možné. Nevůle některých politiků trvá,“ říká ředitel. Dobrá zpráva podle něj je, že žádnou službu zatím nemuseli rušit, i když se ještě neví, zda se provoz všech středisek letos podaří ufinancovat. Zvláště hrozivé je to např. u Domu pokojného stáří ve Vysokém Mýtě se 70 klienty, kde dotace vystačí pouze do srpna. „Jestli veřejná správa nedoplní dotace aspoň na přežití, pak budeme muset v březnu nebo dubnu dát všem zaměstnancům dvouměsíční výpověď z organizačních důvodů s tříměsíčním odstupným. Zaměstnanci pak půjdou na úřad práce a o klienty se bude muset postarat kraj. To prý znamená úsporu. Tomu myšlení moc nerozumím,“ uvedl Hradecký.
Nicméně se zdá, že pozitivní obrat alespoň v Praze by přece jen mohl nastat. V létě minulého roku vznikla z popudu pražského radního Dolínka (ČSSD) první kompaktní koncepce řešení bezdomovství, kterou podporuje i nynější náměstek primátora Ivan Kabický (ODS). Pokud bude tato průlomová koncepce schválena v radě a zastupitelstvu, mohla by ve spolupráci s městskými částmi vzniknout další nová centra pomoci. Jak je vidět, charitativní organizace jsou na tuto spolupráci dobře připraveny.
