Co přinese Čechům odmítnutí rozpočtového paktu? Připadá mi nejdůležitější, že schválení toho paktu rozptýlilo nebezpečí, že se Evropská unie rozštěpí a že vznikne dvourychlostní Evropa. To by se bylo stalo, kdyby se i ostatní adepti vstupu do eurozóny zachovali jako Česko. Avšak právě oni nebezpečí rozbití evropské jednoty zažehnali. Souhlasem s fiskálním paktem, tedy závazkem respektovat po vstupu do eurozóny její nová pravidla, dali najevo, že jim záleží jak na společné měně tak na soudržnosti Evropské unie.
Dva premiéři, kteří manifestovali pravý opak, poslali své země de facto do autu. David Cameron ovšem stojí v čele státu, který už byl do EU přijat jako tolerovaná výjimka a má i v autu velkou váhu.
Cameron udělal to, co se od něho čekalo. Petr Nečas udělal opak toho, co se od něho čekalo jako od předsedy vlády rozpočtové odpovědnosti. Londýn a Praha spolu těžko vytvoří nějaké druhé evropské centrum, takže i přes jejich odpor, se může Evropská unie radovat z toho, že kolem eura vlastně nečekaně upevnila svou soudržnost. Bez té by mohla pohřbít své naděje na udržení respektu ve světě a na pokračování evropské integrace.
Bezprostředně teď už ale má Evropa – a tedy paradoxně i Česko – naději na hospodářské oživení, které se očekává od stabilizace eura. A k té může dojít i tehdy, kdyby se ještě některá další vláda rozhodla jako ta česká: nepodepsat pakt rozpočtové kázně. Ten vstoupí v platnost stejně. Stačí mu k tomu hlasy dvanácti států eurozóny.
A co přinese nesouhlas s paktem nám? Ztrátu úcty evropských zemí. A jestli fiskální pakt opravdu pomůže postavit vlak evropské integrace na koleje, pak také ztrátu nároku nasednout a vézt se jakoby nic. Ale tomu všemu se ještě můžeme vyhnout, pokud někdo nebo něco – nejlépe veřejné mínění – přinutí premiéra uznat, že není národním zájmem Čechů vyřadit se ze stáda a přitom se spolu s ním pást na stejné louce.
Komentář Zdeňka Velíška pro pořad Horizont ČT24 ze dne 5. února 2012
