Romové ve Francii a v Evropě, to je téma, které asi opustí první stránky evropských deníků, jakmile po letní politické pauze znovu nabudou své důležitosti obvyklé priority. Jen tři příklady: v Evropské unii belgické předsednictví; dodnes je belgický předsednický tým provizorní a skoro to vypadá, že zůstane provizorní až do vypršení. Belgii řídí vláda v demisi. Německo se právě soustřeďuje na životnost jaderných elektráren (a chvílemi i životnost vlády Angely Merkelové). A ve Francii čeká Sarkozyho už v září obvyklý podzimní test schopnosti hlavy státu ustát pouliční masové protesty proti sociální politice vlády.
Takže je třeba mluvit, dokud někdo poslouchá!
Poslouchám od začátku, ale teprve teď, po dlouhých týdnech od Sarkozyho podnětu k vyhošťování zahraničních Romů a k vyklízení divokých tábořišť jak zahraničních tak domácích Romů, jsem zachytil první slova, která naznačila, podle mého přesvědčení a mých reportérských zkušeností z terénu, cestu k postupnému uklidnění situace. Je to ale dlouhá cesta, vyžadující trpělivost a peníze a nenabízející volební slavobránu. O razantní Sarkozyho politice vůči domácím i zahraničním Romům (ta naopak měla být základem volební slavobrány) mluvily snad všechny francouzské politické špičky, ale nikdo neukázal na nejrozumnější cestu řešení problému, který Sarkozy přivedl z latentního stavu do akutního.
Až v pondělí to částečně trefil François Fillon, francouzský premiér. Kromě obhajoby vyklízení divokých tábořišť, čímž je povinován svému přímému nadřízenému, prezidentu republiky, a navíc tím nehájí žádný exces, jen ignoruje zmatek, který likvidace tábořišť působí, řekl ještě, jako první a jediný, že je také nutné naplňovat Bessonův zákon a v jeho intencích pokračovat ve zřizování legálních tábořišť schopných přijmout důstojným způsobem a ve zdravých podmínkách francouzské (i zahraniční) kočovníky (rozuměj Romy a příslušníky ostatních romských kmenů, ve Francii mnohem početnějších než jsou samotní Romové). Abych neopakoval, co tady i jinde o řešení romské otázky ve Francii a Španělsku říkám vždycky, poukazuji jen na poslední odstavec svého minulého komentáře na této webové stránce i na závěrečnou část své reportáže o této tématice v Evropských událostech z 21.8.
Vidím v uskutečňování dosud zanedbávaného Bessonova zákona o povinnosti zřizování legálních tábořišť částečné řešení. Ovšem jen francouzské řešení. Bude-li dost legálních tábořišť za branami měst, mohla by Francie zabít dvě mouchy jednou ranou: mohla by „lišácky“ udržovat romské obyvatelstvo v jeho značné většině mimo města (to jest snížit statisticky drobnou zločinnost uvnitř měst), a přesto své domácí Romy integrovat do společnosti ( integrovat rovněž „po francouzsku“ tj. školní docházkou dětí a elementárním vzděláváním a socializací dospělých, které aspoň části z nich umožní vstup na pracovní trh). Na obojí má Francie zavedené mechanismy opřené skoro výhradně o dobrovolnou práci impozantně rozsáhlé sítě občanských sdružení (tedy neziskových humanitárních organizací). Jejich aktivity, blahodárné i pro rumunské Romy snažící se uchytit ve Francii, teď ale Sarkozy svou operací proti Romům v divokých tábořištích podkopal. Francouzských „kočovníků“ (tedy domácích Romů) žijí na divoko dvě třetiny z celkového počtu 400 000! Nelze je deportovat, či jinak nechat zmizet, takže jediná možnost je stavět legální tábořiště, plnit Bessonův zákon a všemožně usnadňovat a podporovat práci dobrovolníků občanských sdružení.
To je jedno z témat, které francouzský prezident jistě nedá na pořad dne mezinárodní konference o Romech, ačkoli ji sám svolal do Paříže. Ale tyto francouzské (nevládní) podněty tam patří! Právě tak, jako by tam patřili odborníci, kteří romský problém znají, nebo sami sociální síť kolem Romů přímo vytvářejí. Pravda ale asi je, že Sarkozyho lidé se k informacím o tom, jak to všechno funguje na jiné než vládní úrovni, teprve pomalu propracovávají. Troufám si tvrdit, že celou realitu romského problému a jeho řešení prezident republiky při rozpoutání své „nové bezpečnostní politiky“, neznal. Má ovšem polehčující okolnost: Romové de facto zdaleka nebyli tak žhavým problémem Francie, jakým jsou předměstská ghetta.
Španělská zkušenost
Španělsko je země, která má snad nejrozvinutější systém práce s „gitanos“ (vyslov chitanos), tedy po našem, s Romy. Na rozdíl od Francouzů je ale Španělé stěhují z divokých tábořišť do nových městských čtvrtí a rozptylují je tam mezi ostatní obyvatele. Podle mě mají Španělé také dokonalejší organizaci pro socializaci svých „gitanos“ než Francouzi. Zaujal mě tam program ACCEDER zaměřený na umisťování „gitanos“ na pracovním trhu. Má specialisty na vyhledávání podniků vhodných k zaměstnávání občanů, řečeno jemně, s problematickým přístupem k pravidelnému zaměstnání. Jiní odborníci programu ACCEDER jsou specializovaní na vracení do práce těch Romů, kteří brzo po nástupu do podniku dostanou výpověď. ACCEDER poskytuje Romům právní i lidskou asistenci při překonávání diskriminace na pracovišti. A v podnicích, které s programem ACCEDER spolupracují, jsou jeho pracovníci tolerovanými „ombudsmany“ Romů, ale také jejich inspektory.
Hlavní španělská organizace pomáhající řešit nejrůznější aspekty integrace Romů do společnosti, Fundación Secretariado Gitano (FSG), je velmi rozvětvená a v Evropě je co do řešení romské otázky autoritou. Jen malý příklad: na madridském předměstí Vallecas provozuje učňovské středisko vyhrazené romské mládeži. Byl jsem tam, právě tak jako v Seville v centrále programu ACCEDER, a dospěl jsem tam k přesvědčení, že to nejsou žádné Potěmkinovy vesnice. Možná, že by se ta pařížská konference měla konat tam, a ne v Paříži u Sarkozyho.
- Skupina Romů ve svém tábořišti autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1908/190775.jpg
- Francie repatriuje balkánské Romy autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1898/189704.jpg
- Romské ženy s dětmi v táboře autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1908/190777.jpg
- Romské ženy před karavanem autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1908/190779.jpg
