Bylo to nejhorší vzplanutí násilí v Peru od porážky Světlé stezky v 90. letech. Prezidenta Alana Garcíu zastihlo zrovna v procesu uplatňování Smlouvy o zóně volného obchodu se Spojenými státy. Množství mrtvých (přes 50), které incidenty z minulého víkendu za sebou nechaly, poskvrnilo obraz "hospodářského tahu" země, která v loňském roce dosáhla rekordního ekonomického růstu (9,8%). A dobré byly, i přes postupující globální finanční krizi, vyhlídky do budoucna.
Jenže přišla rána. Tvrdé střety původních obyvatel s policií v severozápadní části peruánské Amazonie za sebou nechaly desítky mrtvých. Celkem rovnoměrně na obou stranách. Nešlo o běžné násilné srážky, o kterých informujeme z různých částí světa prakticky denně. V oblasti peruánské Baguy šlo o střet civilizací.
Kdo byli protagonisté? Na jedné straně prezident Alan García, jeho vláda, bezpečnostní jednotky a hlavně projekt systematického využití vodních a lesních zdrojů k rozvoji a prosperitě obyvatel celé země. Na pomoc v těžbě a výrobě biopaliv si chce přizvat zahraniční investory a uvést v praxi Smlouvu o zóně volného obchodu. Loni k tomu v Kongresu prosadil několik dekretů, které v Peru mění pravidla využívání vodních zdrojů a lesních ploch.
Na druhé straně ale stojí místní obyvatelé, z indiánských etnik, kteří právě v tom záměru vidí škodlivé zásahy do oblastí, které po staletí byly jejich životním prostředím. Bojí se, že stát rozprodá přírodní bohatství, a oni na to doplatí. Právě ti na protest proti vládním záměrům po téměř dva měsíce blokovali cesty a silnice. Nakonec zajali jako rukojmí víc než tři desítky policistů. Rozpoutala se masivní operace k jejich vysvobození. Výsledkem byly ostré střety a přes 50 mrtvých.
V peruánské horní Amazonii na sebe narazily civilizace. Prezident Alan García říká, že nějakých 400 tisíc lidí (původních obyvatel) nemůže zakazovat přístup do oblasti zbylým 28 miliónům Peruánců, a že z národních zdrojů mají mít prospěch obyvatelé celé země. Těžba dřeva, surovin a výroba biopaliv je důležitou součástí jeho plánu hospodářského růstu země.
Na druhé straně, potomci původních Indiánů v Jižní Americe dodnes neuznávají autoritu „bílých dobyvatelů“. Ti, kteří žijí v jimi vyhlášených teritoriích (resguardos indígenas), se řídí vlastním rytmem života i zákony. A cítí svaté právo je před vnějšími vlivy chránit.
Střet civilizací se už mezitím přenesl i do hlavního města Limy. Stovky lidí tam protestovaly v ulicích proti jednání a akcím indiánského obyvatelstva a proti tomu, co nazývají vraždou spravedlivých strážců pořádku (policistů). Protest části veřejnosti v Limě se obrátil i proti Velvyslanectví Nikaraguy, na kterém vůdce indiánských povstalců Pizango v obavě o svoje bezpečí obdržel politický azyl. Na spadnutí byl i diplomatický konflikt a zhoršení vztahů se sousední Bolívií. Na veřejnost se měl totiž dostat údajný dopis levicového bolívijského prezidenta Eva Moralese, který je sám příslušníkem indiánského kmene Aymarů, a který v něm měl vyzývat své peruánské bratry k revoluci.
Nakonec, dobrá zpráva přišla v druhé půlce týdne. Indiáni se stáhli, částečně uvolnili blokády ze silnic a peruánský kongres pozastavil na 90 dní platnost kontroverzního dekretu číslo 1090, známého v zemi jako Zákon pralesa. Během této doby zákonodárci hodlají zvážit možné úpravy zákona tak, aby chystané využití vodních zdrojů a lesních ploch bylo v budoucnu přijatelné i pro původní obyvatele Amazonie.
Současné kolo střetu civilizací tak, zdá se, skončilo. Přesto nelze vyloučit obavy, že v budoucnu přijdou další kola, a zřejmě nejen v Peru ale i v dalších zemích. Pokrok jedněch se nevyhnutelně střetává se zájmy druhých.
