Březnová schůze Poslanecké sněmovny se neplánovaně protáhla do měsíce dubna, a to nejen kvůli velikonočním svátkům. Její začátek vzbuzoval jistou naději, že vlnobití na našem politickém rybníku se po prezidentské volbě již uklidnilo, a že politická scéna se vrací k věcné diskusi o problémech, pálících tuto zemi a společnost.
Neboť co bylo na pořadu 28. schůze, začínající 11. března? Například nový trestní zákoník, který by měl konečně vymazat starou právní normu z roku 1961, když se to před dvěma lety v pohnuté předvolební době nepovedlo. Nebo nový zákon o policii, který by měl nahradit mnohokrát pozměňovaný zákon, mající na křestním listě rok 1991. Nebo novela zákona o důchodovém pojištění, která by mohla být nakročením k důkladnější důchodové reformě. Nebo novela upřesňující podmínky odposlechů v trestním řízení. A to nemluvím o Lisabonské „reformní“ smlouvě, jejíž ratifikace by měla přijít na pořad dne, a o řadě dalších, více či méně užitečných zákonů.
Nakonec téměř všechny uvedené body programu zastínilo projednávání stravenkového zákona, jak byl nazván návrh novely Zákona o dani z příjmů obsahující pouhé dvě věty. Novelu o zrušení daňového zvýhodnění stravovacích poukázek - stravenek - připravila skupina 33 poslanců vedená premiérem Mirkem Topolánkem a navrhovatelé žádali její projednání ve zkráceném řízení tak, aby mohla platit od 1. července.
Pro osvěžení paměti připomínám, že o tuto novelu se svým způsobem zasloužila média, konkrétně příspěvek „Jak si koupit hlasování ve Sněmovně“ vysílaný v pořadu Reportéři ČT 14. ledna 2008. Klíčovým dokumentem pořadu byla smlouva mezi stravenkovým obrem Sodexho Pass, který vyplatil firmě „no comment !, s.r.o“ sto tisíc euro za to, že se v chystaném reformním batohu zachová daňové zvýhodnění příspěvku na veřejné stravování, přestože původní vládní návrh ho chtěl zrušit. Reportéři ČT vyšťourali personální spojení firmy no comment ! se společností New Deal Communications, jejímž spolumajitelem je Topolánkův spolupracovník Marek Dalík.
Návrh na urychlené zrušení daňové výhody stravovacích poukázek se tedy dal vykládat také jako záchranná akce vládních poslanců směřující k odstranění jakéhokoli stínu podezření politické korupce, který po odvysílání reportáže padl nejen na vládu, ale také na „přeběhlíky“ Melčáka a Pohanku. Ti totiž svůj souhlas s reformním batohem podmiňovali právě zachováním odstavce 2 písmena j) bodu 4 v paragrafu 24 daňového zákona, zahrnujícím příspěvky na veřejné stravování do odečitatelných nákladů.
Stravenková novela se nakonec nedostala ani do zkráceného, ale ani do normálního legislativního procesu. Kolem dvou vět novely zákona se rozpoutala bouřlivá dvouapůlhodinová diskuse, která skončila tím, že se opozici podařilo prosadit její odročení do doby, než se zřídí parlamentní vyšetřovací komise k objasnění činnosti lobbyistických firem v době projednávání loňské vládní reformy veřejných financí.
Stravenky se staly mediálním hitem týdne, který v pátek vyvrcholil verbálním úletem premiéra při jednání tripartity. Analytický web o českých médiích mediainfo.cz zjišťoval, jak o tématu informovaly české celostátní deníky. Zjistil, že ve svém souhrnu favorizovaly zachování daňových výhod, pouze MF Dnes se v součtu příspěvků přikláněla více k jejich rušení.
Při sledování této kauzy jsem narazil na starou bolest českých médií: nepřesnost při sdělování faktů. České deníky minulý týden čtenáře přesvědčovaly o tom, že ve hře je likvidace, rušení stravenek, přestože se ve Sněmovní ulici jednalo pouze o zrušení daňového zvýhodnění stravenek, které by mohlo, ale také nemuselo vést k tomu, že zaměstnavatelé zvolí jiný způsob příspěvku na stravování svých zaměstnanců.
Z titulků denního tisku uvádím Zrušení stravenek neprošlo, bude se vyšetřovat (E15), Stravenky se neruší, ČSSD chce vyšetřovat (Hospodářské noviny), Zrušení stravenek poslanci odložili (Právo), nebo Stravenky zůstávají, ČSSD zařídila komisi (Lidové noviny). U posledního titulku přidávám ještě jeden otazník. Proč v něm novináři vydávají za hotovou věc zřízení vyšetřovací komise, když o tom, zda vznikne nebo nevznikne, se teprve bude hlasovat? Návrh na její vytvoření se bude projednávat až na příští dubnové schůzi a není vůbec jisté, zda ho poslanci schválí, zvláště když poslanci Melčák a Pohanka se opět připojí k vládní většině.
Petr Kamberský v HN svůj komentář Stravenky a machři končí slovy: „Abychom si rozuměli: nic proti tomu, že se opozice snaží premiérovi omlátit Dalíka o hlavu, kdykoli může. Byla by hloupá, kdyby to nedělala. Ani se nelze divit, že ze stravenek vytlouká co nejvíce bodů - jde jen o tu formu. Paroubek ve snaze o maximální dojem přehrává svou roli tak, až je těžké vyvracet moudrost české hospody: politika je fraška a všichni v ní jenom šašci. Navzdory skeptickému pohledu štamgastů se pokusím být optimistický: země, jejíž poslanci dokážou trávit hodiny debatou o rušení nějakých papírků, nemůže mít žádné vážné starosti. Musí to být krásné místo k životu.“
Přiznám se, že optimismus poslední věty výše uvedeného komentáře nesdílím. Z chování a postojů na české politické scéně na mne padá tíseň.
P.S. Pro lepší pochopení celé kauzy a chování premiéra uvádím § 24, odstavec 2 písmeno j) bod 4, který chtěla loňská reforma veřejných financí zrušit, ale nakonec k tomu nedošlo: „4. provoz vlastního stravovacího zařízení, kromě hodnoty potravin, nebo příspěvky na stravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů a poskytované až do výše 55 % ceny jednoho jídla za jednu směnu, maximálně však do výše 70 % stravného vymezeného pro zaměstnance v § 6 odst. 7 písm. a) při trvání pracovní cesty 5 až 12 hodin. Příspěvek na stravování lze uplatnit jako výdaj (náklad), pokud přítomnost zaměstnance v práci během této stanovené směny trvá aspoň 3 hodiny. Příspěvek na stravování lze uplatnit jako výdaj (náklad) na další jedno jídlo za zaměstnance, pokud délka jeho směny v úhrnu s povinnou přestávkou v práci, kterou je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci podle zvláštního právního předpisu, bude delší než 11 hodin. Příspěvek nelze uplatnit na stravování za zaměstnance, kterému v průběhu směny vznikl nárok na stravné podle zvláštního právního předpisu. Za stravování ve vlastním stravovacím zařízení se považuje i stravování zabezpečované ve vlastním stravovacím zařízení prostřednictvím jiných subjektů.“
A toto je jedna ze dvou vět stravenkového zákona o připojení dodatku k výše uvedenému odstavci: V § 24 odst. 2 písm. j) se na konci bodu 4 doplňuje věta: „Toto ustanovení se nepoužije při stravování zajišťovaného poskytováním stravovacích poukázek.“
