Do nového roku 2014 vstoupila Ukrajina uprostřed protestů proti režimu současného prezidenta Viktora Janukovyče, jejichž rozbuškou bylo nepodepsání dlouho připravované asociační dohody s Evropskou unií.
Situace je o to zajímavější, že Ukrajinu takřka přesně za rok v lednu 2015 čeká další prezidentská volba, která reálně může přinést konec vlády neoblíbeného prezidenta Janukovyče. Řadí se tak po bok bývalých ukrajinských prezidentů, kteří byli vždy po svém prvním volebním období velmi nepopulární (znovuzvolen byl pouze Leonid Kučma, proti kterému stál v roce 1999 pro velkou část Ukrajiny zcela nepřijatelný kandidát komunistické strany).
V českém prostředí bohužel o Ukrajině stále panuje velké množství mýtů a stereotypů, které mají často kořeny v sovětských dobách, kdy bylo celé území SSSR i přes své vnitřní členění ztotožňováno s monolitickým Ruskem. A právě i z těchto důvodů je Ukrajina dodnes často zaměňována za Rusko (kolikrát jsem si od lidí starší generace vyslechl příběhy o tom, jak kdysi cestovali do Ruska, aby se nakonec ukázalo, že se jednalo o jiné sovětské republiky včetně Ukrajiny), od kterého se však ve zcela zásadních rysech liší. A to i tím, jaký panuje na Ukrajině politický režim – i přes mnohé deficity je Ukrajina v porovnání se sousedním Ruskem a Běloruskem stále nesrovnatelně svobodnější.
Jednou ze zásadních dezinterpretací je i hodnocení současné situace na Ukrajině, na níž je často nahlíženo studenoválečnou optikou – buď EU anebo Rusko bez jakékoliv třetí možnosti. Ukrajinským elitám, včetně současného prezidenta Janukovyče, ale vždy šlo primárně o vlastní zájmy, které se jednoznačně vylučují s připojením k rusko-bělorusko-kazašské celní unii a jen stěží je možné je označit za „proruské“.
A právě proto nejsou „proruské“ ani demonstrace na podporu prezidenta a vlády (bylo jich však mnohem méně než těch proevropských). Spíše se tedy na Ukrajině rozhoduje, zda má platit varianta přibližování k EU a tím i šance zlepšovat situaci na Ukrajině nebo status quo. Ovšem i v případě první možnosti záleží čistě na ukrajinských elitách a na tom, jak situaci využijí. Ukrajina tedy dnes rozhodně nestojí na rozcestí, ze kterého vedou jen dvě cesty, po kterých se nelze vrátit a jež na dlouhou dobu ovlivní její budoucnost.
Nakolik se situace na Ukrajině bude měnit, záleží i na prozatím dosti bezzubé a rozhádané opozici. Pokusme se alespoň částečně rozptýlit některé tradiční mýty panující o Ukrajině, pokusme se tuto pochopit v celé její rozmanitosti včetně málo známých, ale o to zajímavějších detailů.
