Představte si, že byste přišli s peticí, že si nepřejete olympijské hry v Praze, a primátor Bém by na vás poštval bandu nějakých fízlů. Byli byste zadrženi a obviněni kvůli rozvracení státu. Sotva představitelné, že? Při tom ještě nedávno tomu tak u nás bylo. Shromažďovat něčí podpisy proti moskevské olympiádě, taky by se s ním soudruzi nemazlili. A ostatně dodnes u nás žijí lidé, kteří říkají, že Milada Horáková asi neměla být tak úplně popravena, to že bylo příliš tvrdé, ale odsouzena byla podle práva. Byly tehdy takové zákony? Byly. Tak o čem diskutovat?
Stejně je tomu v Číně. Aktivista Jang Čchun-lin si dovolil sehnat dohromady více než deset tisíc podpisů pod prohlášení Ne olympiádě, ano lidským právům. 6. července byl zadržen a počátkem srpna obviněn. Nejspíš za čínskou zdí mají takové zákony. Pro hubu na hubu, dají se taková uzákonění označit lidovou zkratkou.
Česká světová vítězka v hodu oštěpem Barbora Špotáková řekla, že se jí umístění olympijských her nelíbí, ale současně naznačila, že se s tím dá sotva co dělat, a že se na to vrcholné sportování těší. Proti tomu těžko něco namítat. Co je pro sportovce více, než účast a případný úspěch na největší sportovní akci? Jenomže, i když se slečna Barbora zúčastní, mohla by se současně začít pídit po tom, kde vznést zásadněji svůj protest proti poměrům v jí navštívené současné zemi pěti olympijských kruhů, olympijského ohně a olympijského étosu. Ne kvůli uspokojení svého morálního bříška, ale pro člověka, který neřekl vlastně nic jiného než ona a hrozí mu čínský trest. Což nebývá žádná legrace.
Je smutný svět, v němž se sjíždějí sportovci, bafuňáři, politici, novináři, fanoušci a všelijaká další pakáž bez nějakých vnitřních výčitek do míst, kde pronásledují člověka jen kvůli tomu, že s tím sjezdem nesouhlasí. Když už to světovému sportovnímu hnutí obecně, a olympijskému zvlášť, příliš nevadí, možná by se alespoň slušelo, kdyby v každém veřejném vystoupení před hrami, během nich i po nich ti mezi sportovci, kteří nemají místo hlavy pouze míč, disk nebo raketu, jen tak na okraj všesvětových oslav mládí, přátelství a sportu utrousili: „Nelíbí se mi, že tu byl před olympijskými hrami zatčen pan Jang Čchun-lin! A kde vůbec teď je? A vůbec tady s lecčíms nesouhlasím!“ Žádnou medaili by to, pravda, nepřineslo. Ale jinak možná alespoň něco.
Když ale tohle jsou jenom takové řeči. Důležitější je přece vyhrát, než se nezúčastnit. I než se vůbec zatěžovat nějakým bláznivým Jang Čchun-linem. A sportuje vůbec ten chlap?
