Je to pár dní, co muslimové slavili jeden z největších svátků v roce, který je známý po celém muslimském světě jako eid. V Turecku se svátek, jenž následuje po skončení postního měsíce ramadánu, jmenuje šeker bayrami neboli svátek sladkostí. Ramadán, jak se obecně ví, je měsíc, ve kterém se muslimové postí. Od svítání do setmění nesmí jíst ani pít. Lidé musí vydržet až do večerních hodin, kdy už většinou čekají u rodinného stolu na to, až přesně nastane okamžik západu slunce. Pak nastává večeře.
Půst je ale zřejmě to jediné, s čím si lidé islámem nedotčení ramadán spojují. Svatý měsíc však nařizuje věřícím i štědrost, obzvlášť těm, kteří jsou na tom finančně lépe než ti ostatní. Několik mých známých, kteří se celý ramadán nechtějí nebo nemůžou postit, darují na konci peníze chudým nebo přispívají charitativním organizacím. V našem městě například majitel tureckých lázní po celých třicet dní rozdával večeři pro potřebné zdarma. Na parkovišti, které je jinak každý den naplněno auty jeho zákazníků, nechal přivézt plastové stoly a židle a z velkých hrnců jeho zaměstnanci večer nabírali příchozím tříchodové menu. Lidí, kteří uvítají pomoc, je v této okrajové čtvrti pořád hodně.
Když uplyne třicetidenní doba půstu, následují naopak svátky, které jsou mimo jiné i oslavou jídla a všeho, co si lidé museli během uplynulých třiceti dní odepřít. Na prvním místě je ale tento bayram (turecky svátek) rodinnou událostí. Během prvního dne svátku, který letos připadl na úterý, se nechodí do práce, většina obchodů je zavřených, nedostanete se ani do bank nebo úřadů a volno mají samozřejmě i děti. Svátky mohou také zkomplikovat život turistům z ciziny, takže je dobré si předem zjistit datum a dobu jejich trvání. Během bayramu se totiž většina Turků vydává na rodinnou dovolenou, a tak jsou hotely a silnice přeplněné.
Oficiálně trvají svátky tři dny, Turecko si je ale letos prodloužilo na celý týden. Lidé navštěvují své rodiny, mladí starším členům rodiny na výraz úcty líbají ruce a nosí dárky. Protože je tento bayram přezdívaný sladký, nejčastějším dárkem jsou sladkosti všeho druhu. Už asi dva týdny před začátkem oslav nachystají obchody velké regály s nejrůznějšími bonbóny a cukrárny musí zvýšit výrobu sladké baklavy (oblíbený zákusek z listového těsta, medu, cukru a ořechů). U všech zdrojů sladkostí jsou pak dlouhatánské fronty. V poslední den ramadánu to v Turecku vypadá jako u nás 23. prosince. Zkrátka lidé si nechávají vše na poslední chvíli po celém světě. Bonbóny by měl mít ten den každý připravené i u vchodových dveří. Stále je totiž živá i jedna stará tradice. V první den svátku chodí děti od domu k domu, zvoní na zvonky, přejí hezké svátky a za odměnu dostávají od sousedů a příbuzných sladkosti.
Turci během bayramu nezapomínají ani na zemřelé. Turecké hřbitovy nebývají běžně příliš zaplněné a ke zdejším zvyklostem nepatří starat se o náhrobky s železnou pravidelností (jako je tomu například v mé rodné vesnici ve Slezsku), ale o svátcích je i tady plno. Bílé mramorové náhrobky s arabskými nápisy lidé zdobí květinami, které často jen tak kus po kusu zapichují do hlíny. Ženy si zakrývají ramena a hlavu šátkem, na hřbitově platí stejná pravidla jako při návštěvě mešity. Z reproduktorů zní bez přestání modlitby. I to k muslimským svátkům samozřejmě patří. Tak zase za rok.
