Před šesti týdny Barack Obama přikázal do roka a do dne uzavřít zlopověstnou věznici na Guantánamu. Nešlo jen o splnění předvolebního slibu, k němuž ho přiměli hlavně odpůrci George Bushe a humanitární aktivisté, ale i o gesto dobré vůle vůči tzv. světové pokrokové veřejnosti (zpravidla protiamerické, ať byla Amerika jakákoliv), jíž se Obama cítil zavázán za volební podporu. Rozhodl se jednat velmi rychle. Vydal exekutivní příkaz, o jehož důsledcích možná neměl úplně jasnou představu, a který se může projevit i jako nedomyšlený.
Věznice na jižním pobřeží Kuby vznikla po nelidském atentátu na americké civilní cíle a dostalo se do ní postupně na 800 podezřelých z okruhu centra příprav tohoto zločinu. Protože vězení není na americké půdě, ale na vojenské základně USA v zahraničí, neplatí pro ně americké federální zákony. Zadržovaní tam jsou pokládáni za „nepřátelské bojovníky“, s nimiž americké úřady mohou zacházet podle zvláštních předpisů. Podmínky na Guantánamu zpočátku byly zcela nevyhovující, ale provizorní spleť ocelových sítí nad pustým prostranstvím později nahradily regulérní vězeňské objekty se standardním vybavením a neobjevila se ani žádná doznání vynucená mučením.
Naopak, naprostá většina uvězněných nebyla vůbec obžalována, protože i když např. prodělali teroristický výcvik Al-Kájdy, nemohli být obviněni z konkrétních trestných činů. 532 osob s podobným profilem vrátila Bushova administrativa do jejich zemí. 66 z nich však pokračovalo v nepřátelské činnosti proti západním státům a bylo zadrženo nebo zabito při teroristických útocích. Saíd Alí Šihrí, jeden z propuštěnců do Saudské Arábie, se dokonce stal vůdcem Al-Kájdy v Jemenu. Třebaže prošel programem, který měl bývalé džihádisty integrovat zpět do společnosti, podle islamistické internetové stránky působí nyní jako „číslo 2“ jemenské Al-Kájdy. Uzavření věznice a hrozící propuštění zbývajících 245 vězňů může tedy představovat mimořádně vážné bezpečnostní riziko jak pro USA, tak pro země, které by propuštěnce přijaly.
Příliš prozíravé nebylo ani samo zadání likvidace kontroverzního vězení. Potenciální teroristy nelze rozpustit jako žáky po vyučování, má-li skončit jedna věznice, musí být zřejmé, kam lze přesunout její osazenstvo. Zvláště když Obama nařídil pozastavení nevyřešených procesů na 120 dnů a až poté přezkoumání všech 245 případů vězněných. Jak dlouho se tedy nebude vědět, co s vězni, kteří nakonec budou obžalováni v USA - zatímco americké věznice se bojí je přijmout - a co se stane s těmi, pro něž se místo na půdě Spojených států nenajde? I když Obamova administrativa o jejich přijetí EU oficiálně nepožádala, nepochybně taková nutnost vyplyne z uzavření Guantánama a nepřijetí byť jen části vězňů věznicemi na území USA. Na obdobnou Bushovu žádost evropské země nereagovaly kladně; teď sice s přijetím vězňů koketují např. Francie, Španělsko, Portugalsko a Itálie, nicméně ani jejich vlády nevědí, jaké by mělo být právní postavení propuštěnců v zemích příjemců.
Jasněji snad bude po jednáních evropského bezpečnostního komisaře Jacquese Barrota a ministra vnitra ČR Ivana Langra s americkými vyjednavači 16. a 17. března ve Washingtonu. Podle Barrota může úspěch jednání záviset na uspokojivých odpovědích na tři otázky: Jaký je stupeň viny jednotlivých vězňů? Za druhé, jsou-li nevinní, proč si je Spojené státy nenechají na svém území? A třetí otázka, proč se ti lidé nemohou vrátit do své domovské země?
Ani přijatelné odpovědi na první dvě otázky patrně nerozptýlí chmury českého ministra zahraničí Karla Schwarzenberga. „První základní problém je, že máme schengenský prostor. Někdo by přijel k nám, my bychom mu poskytli politický azyl, protože jinak to nejde. A pak by se s odpuštěním po týdnu nabažil pohledem na krásy Prahy a vydal se někam jinam do Evropy. Kdyby tam něco provedl, měli bychom potíže,“ myslí si Schwarzenberg. Pokud jde o poslední Barrotovu otázku, odpověď znají humanitární organizace - je to obava z mučení a perzekuce za nelegální činnost v domovských zemích. Jako v případě čínských Ujgurů, zadržených ve výcvikovém táboře v afghánských horách, kteří v čínské provincii Sin-ťiang chtěli vyhlásit separatistický stát (pět z nich vydal Bush v r. 2006 do Albánie, kde žijí v utečeneckém táboře).
Zdá se tedy, že z více dobrých důvodů by likvidace vězení na Guantánamu nemusela být až tak aktuální. Obamův ministr spravedlnosti Eric Holder po inspekci na Guantánamu řekl, že věznice je v současnosti dobře spravována a nejsou v ní patrné známky špatného zacházení se zajatci. „Věřím, že postupem času tato administrativa pochopí, že Guantánamo potřebujeme a musíme ho udržet otevřené. Čas umožní faktům, aby nahradila politickou rétoriku,“ uvedl po Holderově návštěvě republikánský představitel senátního branného výboru Jim Inhofe. Prezident Obama, i přes příznivé zprávy o situaci na Guantánamu, samozřejmě na zrušení věznice trvá. Slib je slib, i když sliby jsou také někdy chyby.
- Guantánamo autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/635/63418.jpg
- Guantánamo autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/635/63410.jpg
- Vězni na Guantánamu autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/700/69947.jpg
- Cela na Guantánamu autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/635/63411.jpg
- Státy ochotné přijmout vězně z Guantánama autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/664/66349.jpg
