Nepatřím zrovna do té kategorie lidí, kteří se mohou řadit do skupiny dnes tak populárních euroskeptiků někam po bok prozíravého pana prezidenta Klause. Musím ale přiznat, že poté, co jsem navštívila bruselské Parlamentarium, tedy ten výdobytek moderní techniky, který má propagovat a popularizovat nejen Evropský parlament, ale i Evropskou unii a její hodnoty, se ze mě málem euroskeptik stal. Až bolestně jsem si uvědomila, jak stále snadno zaměnitelné jsou pojmy propagace a propaganda. A jak špatný zvuk často Česká republika v Evropě má, až to skoro vypadá, že se jí v Evropském parlamentu všichni smějí.
Jedno se Parlamentariu musí nechat – moderní technologie využívá naprosto precizně. Hned u vchodu vám na krk pověsí iPhone, pomocí kterého pak ovládáte všechny animace, můžete si zahrát všelijaké hry a hlavně se dozvědět spoustu informací o Evropské unii. Vezmete si iPhone a za pomoci milého, mnoha jazyky hovořícího personálu se naučíte, jak aplikace rozpohybovat a vyrazíte do útrob Parlamentaria. Až potud převažují klady, podrobnější pohled už ale tak hezký není.
Hned v druhé místnosti, poté, co se zběžně seznámíte se třemi sídly Evropského parlamentu, narazíte na zářný příklad propagandy, tedy cílené manipulace s veřejným míněním. Základy Evropské unie položili „prozíraví politici“ krátce po druhé světové válce, vykládá hlas z krabičky, která se vám houpe na krku. Následuje krátké poučení o tom, jak vše činili jen a jen v zájmu míru.
Ano, „prozíraví politici“ to oni byli. O své ekonomické zájmy se starali vskutku precizně. Jenže spíš než snahu o mír do popředí stavěli ekonomiku a byznys. A tak uskupení, které vzniklo v poválečné Evropě, mělo hodně daleko k dnešní Evropské unii. Jak už sám název Evropské společenství uhlí a oceli napovídá, byl to právě byznys, kdo měl z nového uskupení těžit nejvíce. Že šlo především o dvě nejdůležitější suroviny té doby, se ovšem návštěvník z chytré krabičky na krku dozví jen mezi řádky. A až poté, co dostane obsáhlou přednášku o osobě Roberta Schumana, který s návrhem na vytvoření společenství přišel.
Česko jako rozvojovka, kde turisté marodí
Jenže lehce propagandistický popis vzniku evropských společenství není to jediné, co našince v Parlamentariu mírně zaskočí a možná přiměje k lehké ironii. Na velké mapě, na níž si může každý najet zařízením, které připomíná velký vysavač, na významné metropole unie a dozví se informace o nich, nechybí ani Praha. I tady by se na první pohled mohlo zdát, že je vše v pořádku. Po najetí „vysavačem“ na Prahu problikne notoricky známé panorama Karlova mostu a Hradčan, tím ovšem prezentace českého hlavního města jako metropole lákající davy turistů končí. Počítačový hlas z „vysavače“ začne vykládat o tom, kolik turistů ročně v Česku onemocní a na jakou péči mají nárok.
- Parlamentarium autor: Alžběta Vejvodová, zdroj: ČT24
- Evropský parlament v Bruselu autor: Alžběta Vejvodová, zdroj: ČT24
Z pohledu prezentace evropského zdravotního pojištění je možná tato prezentace Česka zdařilá. Jako belgický, německý či francouzský turista neznalý toho, kolik turistů ročně do Česka přijede a jak malé procento z nich v zemi onemocní, bych se ale zděsila. Nemoci? Katastrofa! To Česko snad ani nemůže být členem EU, může si pomyslet turista. Objektivní statistika toho, kolik zahraničních turistů podobná prezentace od návštěvy Česka odradila, pochopitelně neexistuje. Pochybovat o tom, zda se do země, kde se může člověk tak „snadno“ nakazit, mám vůbec vracet, jsem málem začala i já sama. A jak přiznali moji kolegové novináři, kteří Parlamentarium rovněž navštívili, rozhodně jsem nebyla sama.
Čím statistiku onemocnění nahradit? Já osobně bych byla třeba pro stručné informace o projektu Galileo. V Praze se totiž pomalu zaplňuje centrála evropské agentury pro vesmírný systém Galileo. A navíc to zní logicky i v kontextu dalších informací, které se návštěvníci z interaktivní mapy Evropské unie dozvědí o dalších významných městech společenství. Například slunné španělské Alicante s dlouhými kilometry písčitých pláží je zde prezentováno především jako město, v němž sídlí Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu EU. Tak proč se i v Praze nevydat cestou evropských institucí? Pořád lepší, než když Česko vypadá jako na hlavu nemocný hloupý Honza.
Nemocní turisté vyděsili i Informační kancelář EP v Praze
Shrnu-li to, návštěva Parlamentaria dokáže návštěvníky vskutku pobavit. Informace, které tam dostanete, jsou sice ne vždy objektivní, ale hlavně že se využívají nejmodernější technologie, když už nepříliš rozlehlé „muzeum“ přišlo evropské daňové poplatníky na 21 milionů eur (v přepočtu asi 520 milionů korun). Třeba se právě díky moderním technologiím dočkáme alespoň v případě prezentace Prahy rychlé nápravy. Fakt, že je Česká republika prezentovaná jako země s nemocnými turisty, totiž vyděsil i zástupce Informační kanceláře Evropského parlamentu v Praze. Českým novinářům, kteří na to upozornili, slíbili, že se pokusí sjednat nápravu co nejdříve. Snad tedy prášky na hlavu nemocnému českému Honzovi pořídí rychle.
