Po proběhlém referendu a faktickém oddělení Krymu od Ukrajiny se pozornost mezinárodního společenství přenesla na východní Ukrajinu, kde probíhají na první pohled velmi podobné události. Situace v Donbasu je nicméně do značné míry odlišná a v záplavě dramatických zpráv se na mnoho důležitých věcí zapomíná.
Předně Rusko nikdy nemělo narozdíl od Krymu na kontinentální Ukrajině žádné vojenské základny, a proto je jeho možnost ovlivňovat situaci omezená. Ostatně i skupina oněch „zelených mužíčků“, kteří obsadili některá místa v Donbasu, je v regionu velmi malá. Vzhledem k informacím z místa dění a vzhledem k tomu, že ruský prezident Putin přiznal, že ozbrojenci na Krymu byli ruští vojáci, je jejich identita i v Donbasu nepochybná.
Omezený charakter mají i události ve velkých městech jako je Doněck nebo Luhansk, kde proruští separatisté obsadili některé vládní budovy. Kromě těchto budov však Ukrajina města pochopitelně kontroluje. Vedle zpráv o proruských manifestacích už se také příliš nezdůrazňuje, že na místě probíhají i ty proukrajinské a to v rozsahu, který byl dosud naprosto nepředstavitelný. Nemluvě o tom, že i účast na proruských manifestacích je vzhledem k velikosti měst na východě Ukrajiny značně omezená a nesnese srovnání s protesty, které jsme od prosince viděli v Kyjevě.
Situace v Donbasu tedy není až tak kritická, jak by se podle některých zpráv mohlo zdát. Rusko sice slíbilo na jednání v Ženevě, že nebude situaci eskalovat a dojde k odblokování obsazených míst, ale je otázkou nakolik lze po předchozích zkušenostech ruským slibům věřit. Jisté nepokoje tedy lze zřejmě ještě očekávat a to přinejmenším až do volby prezidenta na konci května. Bez plnohodnotného vstupu ruských vojsk na Ukrajinu, který ale nyní není příliš pravděpodobný a podpory místních, se separatisté tedy jen těžko dlouhodobě udrží. Konec konců doposud se drží z velké části i díky relativně zdrženlivému postoji centrální ukrajinské vlády.
Tento postup lze zřejmě vysvětlit především dvěma faktory. Jednak špatným stavem ukrajinských jednotek, který současná krize naplno odhalila, ale i snahou ukrajinské vlády neprovokovat a nedat Rusku záminku k větší intervenci. I přesto lze vidět náznaky toho, že Ukrajinci jsou schopní situaci řešit. Příkladem může být útok na vojenský areál v Mariupolu, který byl ukrajinskými jednotkami velmi rychle odražen a při němž byli zabiti tři útočníci.
V každém případě je velmi pravděpodobné, že současný konflikt včetně situace v Donbasu bude mít dlouhodobě negativní efekt na vliv Ruska na Ukrajině a může urychlit transformaci země, kterou Ukrajina nutně potřebuje. Evropský parlament jasně prohlásil, že asociace nemusí být posledním krokem v přibližování Ukrajiny k Unii a že podle smlouvy o EU má Ukrajina právo podat přihlášku ke členství. A pokud se prezidentem stane současný favorit Petro Porošenko, pak je pravděpodobné, že k tomuto kroku dojde. A to by byl pro Rusko jistě velmi tvrdý úder.
