Představuji si, že by Česká televize zařadila mezi otázky pro prezidentské kandidáty místo podle mě té nesmyslné o pověření sestavení vlády komunisty (na webu již přeformulované na obecnější o sestavení vlády stranou, která získá nejvíce hlasů ve volbách, což je u nás běžný úzus), jinou, stejně zbytečnou - co si myslí o některém ze seriálů naší současnosti nebo minulosti. U nás by po dechu zalapali nejen překvapení kandidáti (tj. na chvíli by se takticky odmlčeli), ale doufám i voliči, bez ohledu na jejich sociální postavení či dosažené vzdělání. Co to má společného s funkcí prezidenta?
V Turecku by mě to již nepřekvapilo. Sice se tu k seriálům zatím nevyjadřuje prezident, ten jen pochválil zvýšený zájem o dějiny země, ale premiérovi, u kterého se předpokládá, že bude na prezidenta kandidovat, jeden z těch zdejších zdá se, leží v žaludku. Velkolepé (nebo Nádherné) století, které TV Prima na podzim stáhla z obrazovky, tu běží s velkým úspěchem již 3. sezónu a jen v ní má za sebou přes 80 dílů. Pojednává převážně o soukromí Sulejmana I. Nádherného, Zákonodárce, 10. panovníka Osmanské říše, za jehož vlády dosáhlo impérium vrcholu své moci. Žil a panoval v 16. století zhruba čtyřicet šest let (děj zatím není ani v půlce tohoto období.). Seriálu kraluje bohatá invence scenáristů - o dobových intrikách totiž není zdaleka tolik záznamů, aby vydaly na tak nekonečné vyprávění. Sledovanost ovšem neklesá a každou středu se u obrazovek schází několik generací tureckých diváků. Jistě je nepřitahuje jen děj, ale i nádherné kostýmy, šperky, interiér osmanských paláců.
Loni se proti seriálu veřejně vyslovil premiér Erdoğan. Nelíbí se mu, že nejdéle vládnoucí osmanský vládce, za kterého zažila říše největšího rozkvětu ve všech oblastech, je prezentován jako v paláci se zdržující, málo bojující a intrikami jiných obklopený muž. Strávil prý většinu života v sedle, nikoli v harému. Tvůrci si podle něj trestuhodně(!) zahrávají s dějinami a národními hodnotami. Najednou byli pobouřeni ministr pro evropské záležitosti i další politikové, v parlamentu vznikl návrh zákona, který by umožnil zastavení (zákaz?) seriálu, ale na tom se prý pracovalo i před Erdoğanovým projevem. Našince hned napadne, co dalšího by takový zákon asi umožnil…
Jelikož je Velkolepé/Nádherné století jedním z nejúspěšnějších vývozních artiklů tureckého filmařství, bylo možno jeho díly sledovat i v letadlech Turkish Airlines a nechyběl ani v jejich časopise propagujícím Turecko. Ale nedlouho po projevu premiérovy nevole z nabídky na palubě letadel zmizel. Velmi pohotově právo na jeho vysílání na svých linkách brzy koupila letecká společnost Emirates a stal se tak prvním tureckým zástupcem v jejich programu pro cestující.
Nevládní strany si příležitost nenechaly ujít a reagovaly také. Od otázky, zda cenzura bude od nynějška také v premiérově agendě, přes obvinění z útoku na kulturu a hledání neexistujících nepravostí v ní (s narážkou na to, že podle turecké antiteroristické politiky může být ohrožujícím projevem terorismu i literární text či výtvarné dílo) až po sarkastický údiv nad tím, že „mu to došlo až teď“.
Zatímco hlasy brojící proti seriálu v jeho začátcích mohly být brány s úsměvem a připsány neschopnosti nadhledu části konzervativní a nacionalistické společnosti, přeměna celkem úsměvné otázky ze společenské nebo kulturní rubriky ve vnitropolitické téma mírně řečeno konsternuje. Sice tu není výjimkou, že herci ztělesňující v televizi negativní postavy, mívají na veřejnosti problémy (včetně brutálních fyzických útoků), současný premiér však k jednodušeji smýšlejícím nepatří. Je to vzdělaný a velmi inteligentní člověk, který na sobě neustále pracuje, což je z jeho kariéry a projevů zcela zjevné. Není třeba s jeho politikou souhlasit, aby to člověk uznal. Nevěřím, že by si neuvědomoval rozdíl mezi dokumentem a fikcí v seriálu, který má zvýšit sledovanost tím, že nabídne většinou žádané.
Turecký premiér vyznává tradiční konzervativní hodnoty. Je nápadné, jak se jeho osobní názory promítají do zdejší politiky, například jeho nesouhlas s legálností potratů vyvolal bouřlivé a místy nevybíravé debaty na půdě parlamentu. Ani jeho zpochybnění správnosti zrušení trestu smrti nezůstalo bez povšimnutí. O reakcích na větu o tom, že dělba moci brání efektivnímu řešení některých vnitropolitických kauz, se snad ani nebudu zmiňovat. Proto není divu, že na uskutečnění jím vysloveného nápadu nebo přání nechat postavit ohromnou mešitu v Istanbulu, která by byla zdálky vidět a předčila rozměry všechny dosud v městě na Bosporu postavené, se již pracuje. Vliv premiéra je naprosto zřejmý. Jeho prezidentské ambice jsem zmínila. Uvidíme, dodají-li dost odvahy a bude-li jich využito k pozitivním výsledkům například při řešení kurdského problému (který je znovu ve fázi aktivních jednání a tudíž „v naději“).
A co seriál samotný? Jeden provládní poslanec před dvěma měsíci řekl, že bude v roce 2013 stažen z obrazovek. Zatím pokračuje, jsou na něm však patrné dílčí změny. Pravidelněji se objevují prvky spojené s modlitbami, děj se v několika dílech odehrával během ramadánu a samozřejmě obsahoval pro ramadán charakteristické chování. Některé z počítačově upravených záběrů ukazují mezi scénami Istanbul z výšky minaretového ochozu a najíždějí na palác, jakoby se k němu snášely s hlasem muezzína. To vše může být náhoda, ale ve světle celé kauzy je to pravděpodobně snaha zmírnit dojem příliš světského a spíše „západního“ chování, které je vyčítáno ženským postavám.
A že nic není jednoznačné ani tak horké, jak vypadá, vypovídá páteční zpráva, že tvůrci a herci úspěšných vývozových tureckých seriálů, včetně Velkolepého století, byli za přítomnosti ministra kultury a turizmu (všimněte si šikovného spojení!) oceněni Tureckou asociací hoteliérů a investorů za přínos k propagaci země ve světě.
Už jsem tu jednou psala, že vývoz zdejší seriálové produkce je zdrojem nezanedbatelných příjmů. Ze světa ze 76 zemí za ně v roce 2012 přišlo do Turecka skoro 90 milionů dolarů. Kromě těchto přímých zisků v současné době skutečně velmi úspěšně prodávané Velkolepé století přispívá i k vývoji dalších odvětví, například tradičních keramických artiklů. Nádherné interiéry sultánova paláce jsou inspirující pro dlažby, kachlíky, vybavení koupelen, doplňky.
Předpokládám, že seriál o Sulejmanovi I. Zákonodárci, přežije. Mohl by se však stát prubířským kamenem svobody televizní a filmové tvorby a v mnohém i turecké vnitřní politiky obecně. Protože útoky na něj mohou být snahou odlákat pozornost od jiných, podstatnějších kauz.
